Z rozsahu a charakteru politické odezvy na pandemii můžeme usuzovat, že tentokrát bude výsledná inflace vypadat rozhodně jinak, než jsme byli desítky let zvyklí. Aby odvrátily bezprostředně hrozící krizi, nasadily vlády za pandemie fiskální stimuly na úrovni válečné mobilizace. Nezastavily se ani před podporou nepodmíněných příjmů a přímými transfery téměř do všech sektorů ekonomiky v souladu s moderními monetárními teoriemi.
A tak došlo k masivní stimulaci poptávky právě ve chvíli, kdy podniky zavíraly, aby ochránily své zaměstnance před smrtícím virem, a nabídka skomírala. A tato nová fiskální dominance přetrvá, i když se bude ekonomika vzpamatovávat z pandemie. Čelíme totiž třem generačním výzvám zároveň – společenské nerovnosti, zastaralé infrastruktuře a politickému boji s klimatickou změnou, tedy zelené transformaci.
Tato nová orientace bude mít i své ekonomické důsledky – rostoucí počet vládních institucí, čím dál restriktivnější předpisy, problémy s dodavatelskými řetězci, inflaci, absenci určování cen podle nabídky a poptávky, ostrou otočku celého západního světa doleva a v neposlední řadě „odklánění“ kapitálu do nevelkých oblastí, kam je možné a výhodné investovat.
To zní jako návrat do 70. let, až na to, že teď se bude vše řídit politickým imperativem dekarbonizace bez ohledu na reálný růst ekonomiky. I když je dekarbonizace nepochybně potřebná, dostupné technologie nebudou stačit. Na solární a větrnou energii se nedá vždy spolehnout, a tak má jen omezené využití. Do ESG iniciativ a související zelené transformace se investovalo tolik politického kapitálu, že se jejich selhání prostě nepřipouští.
ESG (kritéria správy v oblasti životního prostředí a sociální oblasti, pozn. red.) a zelená transformace jsou tou největší politickou sázkou, jaká kdy byla uzavřena, a hlavními důsledky budou inflace a čím dál nižší reálné sazby. Inflace se v tomto případě odvíjí od neschopnosti fyzického světa zajistit nabídku, která by odpovídala objemu peněz a výši poptávky, a záporné reálné sazby nám říkají, že nás v budoucnu čeká nízký růst produktivity, a tedy i nízký reálný růst.
My investoři to musíme pochopit, přijmout a zařídit se podle toho. V této situaci si dobře povedou hlavně dva druhy aktiv – vládou podporovaná aktiva a potom ta, jejichž cena se určuje na základě nabídky a poptávky. To znamená, že největší šanci na dlouhodobě vyšší výnosy mají zelená aktiva a ironicky také komodity.
Autor je hlavní ekonom a CIO společnosti Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
Problém je v tom, že horizont se přiblížil, ale nikdo to nechce brát vážně. Stále vyšší výnosy, stále vyšší zisky. Za socialismu končil každý sjezd výzvou: „Ještě více, ještě lépe.“ Stále to drží v rukou megalomani. A stále by se pro ně všichni ztrhali. Dokonce v tom vidí své osobní štěstí. Je v tom blbost, nebo nedostatek fantazie?