Právě prožíváme začátek konce paradigmatu, jenž formoval trhy už od nástupu Greenspanova putu (Greenspanův návrh byl odpovědí měnové politiky na finanční krize, které uplatňoval tento bývalý předseda americké centrální banky Fed, pozn. red.) v roce 1998, kdy doznívala krize kolem fondu LTCM (velký hedgeový fond, jehož řediteli byli i nositelé Nobelovy ceny za ekonomii, pozn. red.).
Dvojí šok, který s sebou přinesla pandemie a ruská invaze na Ukrajinu, změnil priority na všech politických frontách, fiskální, monetární i geopolitické. Nutnost vyrovnat se s inflační spirálou narušila ve Spojených státech tradiční cyklický postup, kdy Fed při prvních náznacích potíží zachraňoval finanční trhy a ekonomiku.
Realizační cena „Powellova putu“ je zkrátka mnohem nižší, než před rokem – a Fed musí „předběhnout křivku“. V Evropě zase ruská invaze na Ukrajinu přinutila Německo vyhodit oknem desítky let fiskální a obranné politiky. Jde o předzvěst nové éry investic, které by měly přinést značný vzestup produktivity. Existenční rizika EU se náhle rozplynula a teď je nutné ze všeho nejvíc řešit obranné priority.
Zapněte si pásy, v roce 2022 nás na globálních trzích čeká divoká jízda.
Tento výhled se zabývá globálním tektonickým posunem, k němuž dnes dochází na makroekonomické i politické úrovni. Dny nepřetržitě klesajících reálných úrokových sazeb a rostoucí financializace jsou za námi.
Nahradí je nový růst produktivity. Nejprve se však musí ekonomická agenda navzdory hrozným zprávám o humanitárních katastrofách, které den co den dostáváme z války na Ukrajině, přeorientovat na lepší a racionálnější cíle.
Tato změna paradigmatu vychází z faktu, že zmizela fiskální zdrženlivost, která byla ústřední premisou globální hospodářské politiky od 90. let minulého století. Už během pandemie došlo k obrovské změně, ale reakce Německa na válku na Ukrajině je přímo do očí bijící.
Nabídkové šoky způsobené covidem a válkou na Ukrajině urychlily naši cestu k vyšší produktivitě. Teď nás musí politika znovu nasměrovat k určování cen na základě nabídky a poptávky a ke kladným reálným výnosům.
Tržní a vládní aktéři se začnou přetahovat o investice ve světě, který je – jak si teď konečně uvědomujeme – do značné míry omezený absolutními energetickými, environmentálními a kapitálovými limity.
Na podobné předpovědi je ale asi ještě příliš brzy a já se bojím, že dřív, než se dostaneme do bodu, který zmiňuji výše, nastoupí pádivá inflace. Centrální banky přišly s křížkem po funuse a možná už stihly promeškat příležitost inflaci ve střednědobém horizontu nějak zkrotit. V dnešním světě je naléhavě třeba, aby se centrální banky přestaly snažit inflaci dohnat a místo toho se dostaly o krok před ni.
V současnosti se tedy na trzích projevují zároveň tři cykly:
1. Trvalá krize na straně nabídky plynoucí z pandemie covidu a z války na Ukrajině, ale i z fyzických limitů našeho světa.
2. Změna cen aktiv na pozadí rostoucí inflace.
3. Nový cyklus zpřísňování ze strany Fedu, který započal v březnu a zatím nekončí.
Tyto cykly postupně přinesou dva zásadní dopady. Za prvé dojde na strategické, makroekonomické úrovni ke zvýšení výdajů na energetiku a obranu a také k diverzifikaci dodavatelských řetězců, aby se ve strategických odvětvích eliminovala úzká hrdla a místa, jejichž selhání by způsobilo zhroucení celého řetězce.
Za druhé se záporné reálné sazby postupně změní v kladné s tím, jak se bude globální ekonomika připravovat na výrazný vzestup produktivity a odklánět od krátkodobých finančních zisků a vyhledávání renty směrem k investicím do infrastruktury a hmotných aktiv a k potvrzení společenské smlouvy.
Autor je hlavní ekonom a CIO společnosti Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
