Jde samozřejmě o vážený průměr, za nímž se skrývají různé tendence. Asi tou nejviditelnější je výrazný růst nákladů na elektrickou energii, za kterou si firmy aktuálně připlácejí téměř deset procent, nebo na vodu, kde je nárůst 5,4 %.
Produkční ceny letos dál padají v těžebním průmyslu a nižší jsou již také ve zpracovatelském průmyslu. Tam nyní sehrává zásadní roli již zmíněná levná ropa snižující ceny vyrobených PHM, nicméně pod tlakem jsou rovněž výrobci kovů a chemických výrobků. A to vlastně ještě do cen pořádně nepromluvil nástup koronakrize, protože ceny se v průmyslu sledují jen do 20. dne v měsíci.
S odstávkami a především pak poptávkovým šokem, s nímž bude muset část průmyslu počítat, se tlak na ceny tuzemských firem dále zvýší.
Budou muset čelit stále vyšším cenám na energie, avšak prostor pro jejich započítání do vlastních cenových kalkulací se bude dál v důsledku slabší poptávky i tlaku odběratelů zmenšovat.
Celkově budou ceny v průmyslu v dalších měsících klesat, minimálně proto, že se ještě nevyčerpal vliv levnějších pohonných hmot. Dočasně, avšak jen mírně by se rovněž mohlo snížit tempo růstu cen u potravinářských výrobků, které částečně reagují na příznivější vývoj zemědělských komodit. Ale ani v tomto případě nejde o plošný trend, protože levnější jsou rostlinné výrobky.
V každém případě jsou i dnes zveřejněné ceny výrobců jasným signálem snižujících se inflačních tlaků v české ekonomice a tak i důvodem, proč u spotřebitelské inflace můžeme počítat s jejím rychlým ústupem. Z pohledu České národní banky je to tedy vývoj, který jí dává prostor dál uvolňovat měnovou politiku v současné fázi recese.
Autor je analytik ČSOB
(Redakčně upraveno)
