Vzestup a pád Quick Commerce. Proč samotná rychlost nestačí?

Honba za bleskovým doručením potravin, ale i dalších druhů „supermarketového“ zboží se okolo roku 2020 stala velkým hitem. Z tzv. Quick Commerce (q-commerce) se stalo jedno z nejostřeji sledovaných odvětví, do kterého „venture capital“ investoři (s rizikovým a rozvojovým kapitálem, pozn. red.) nalévali miliony a miliony dolarů.
Kola společnosti Gorillas před jedním ze skladů v Brixtonu. Foto: Secretlondon - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=107406759

Myšlenka světa, ve kterém může mít zákazník do pár minut dovozené prakticky vše, na co si vzpomene, a ještě s dopravou skoro zadarmo, uchvátila investory i byznysové novináře. Hráči v rámci nově vznikajícího odvětví Quick Commerce rychle zamířili k závratným valuacím.

Jak to ale někdy bývá, lákává myšlenka začala rychle narážet na limity ekonomické reality – firmy které vsadili čistě na kanál Quick commerce nejsou profitabilní a utápějí v neudržitelném obchodním modelu miliardy eur. Jak k tomu došlo?

 Vzestup a pád služeb Gorillas a Getir

Covidová pandemie světovou ekonomikou řádně zacloumala a kromě mnohých pádů přinesla také řadu nečekaných vzestupů. Covid se stal podhoubím i právě pro raketový růst služeb bleskového doručení.

Ukazuje se ale, že ekonomická realita normálu přeci jen není taková, jakou si ji někteří během pandemie vysnili. Dobrým příkladem tohoto vývoje je například společnost Gorillas, která se musela stáhnout z většiny trhů a před insolvencí ji zachránil turecký Getir.

A byl to právě Getir, kterého potkal krátce po odkupu Gorillas stejný osud. Firma, která poměrně rychle po svém založení nabrala od investorů závratné 2,3 miliardy dolarů, se nyní stahuje z Evropy – pouhý rok po tom, co za 1,2 miliardy dolarů pohltila zmíněnou německou konkurenci Gorillas.

Přestože lákavá nabídka ultrarychlého doručení do 10-30 minut mohla zpočátku upoutat pozornost, aktuální otřesy na trhu odhalují, na jak křehkých základech Quick Commerce stála.

Model, který nadevše upřednostňuje rychlost, totiž jednoduše ignoroval ekonomickou udržitelnost a podcenil potíže, které jsou spojené například s budováním sítě tzv. dark-storů, nebo s otázkou pracovně-právních vztahů platforem a kurýrů.

Trasa s jednou objednávkou ekonomicky neobstojí

Problémy hlavních Quick Commerce hráčů, jako je zmíněný Getir, vrhá novou perspektivu na základní chyby celého modelu. V plné nahotě se ukazuje, že ekonomika doručování jedné objednávky na jednu trasu s jedním kurýrem, často jen s jedním nebo dvěma kusy zboží, jednoduše neumožňuje dlouhodobý úspěch.

Elektrické rozvážkové skútry společnosti Getir v Rotterdamu. Foto: Donald Trung Quoc Don – Wikimedia Commons – CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=113399965

Veškeré náklady na službu jsou často spojeny právě s jednou objednávkou, což činí obchodní model neefektivním a neudržitelným. Tento přístup může uspokojit okamžité požadavky spotřebitelů na rychlost, ale v konečném důsledku vede k nemožnosti tento druh podnikání dlouhodobě ufinancovat.

Rychlost musí být v rovnováze s udržitelností a efektivitou. Udržitelná strategie přitom tkví v několika faktorech. Jedním z nich je tzv. asset-light model, v rámci kterého logistická firma nepotřebuje spoléhat na vlastní nákladnou infrastrukturu skladů, překladišť apod., ale závozy realizuje z výdejních míst svých klientů.

Dalším faktorem je pak přesné plánování a optimalizace tras tak, aby byly náklady na doručení objednávky rozloženy mezi celý řetěz zákazníků a maximalizoval se počet objednávek doručených za hodinu, v rámci jedné, dobře naplánované trasy. Takový přístup umožňuje srazit cenu doručení na pro zákazníka přijatelnou úroveň, a to při zachování funkční provozní ekonomiky.

Omni-channel přístup a tzv. slotové doručování jako východisko

Pro něco takového je potřeba jak využití moderních technologií a precizní plánování, tak i potřebná škála objednávek a „slotový“ přístup, v rámci kterého si zákazník vybírá doručení do konkrétního časového okna a objednávky jsou tak efektivně rozloženy do celého dne – vždy dle preferencí daného zákazníka, ale s ohledem na kapacity rozvozce i samotného obchodníka.

Při pohledu na data a studie zabývající se jednotkovou ekonomikou q-commerce a dalšími modely doručení (nejen) potravin je dnes evidentní, že spoléhat se pouze na model Quick Commerce není funkční cestou.

Z prognóz vývoje evropského trhu je zřejmé, že ekonomicky nejudržitelnější cestou je budování stabilního omni-channel byznysu, který dokáže uspokojit požadavky zákazníků, nejen pouze na rychlost doručení, ale hlavně na jeho způsob a přesnost.

Ukazuje se, že ekonomicky nejfunkčnějším modelem je on-line prodej s doručováním ve vybraných časových oknech, který se ze segmentu potravin rychle rozšiřuje do ostatních odvětví e-commerce a jsem si jistý, že v nadcházejících letech v celé Evropě dále silně poroste a stane se pro zákazníky očekávaným standardem napříč všemi segmenty.

Ve zrychlování a zpřesňování doručení tedy budoucnost opravdu je, ale musí jít ruku v ruce s technologickým vývojem, chytrou prací s poptávkou a musí stát na racionální ekonomické rozvaze. Je navíc čím dál jasnější, že cestou k uspokojení zákazníka je spíše flexibilita a přesnost doručení než pouhá rychlost.

Autor článku je komerční ředitel společnosti Dodo Group
(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 0
Sdílet článek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB