
Pro velké firmy platí nová povinnost chránit oznamovatele od loňského srpna, pro malé a střední podniky od poloviny prosince. Když se nová pravidla minulý rok schvalovala, někteří kritici mluvili o tom, že se uzákoňuje „bonzáctví“.
Podle šetření skupiny PKF Apogeo Průzkum – Zkušenosti s ochranou oznamovatelů tzv. whistleblowing, jehož výsledky mají Finanční a ekonomické informace (faei.cz) k dispozici, zřídily interní oznamovací systém dokonce i firmy, které to ze zákona nemusely učinit.
„Podle několika okruhů otázek lze usoudit, že 60 procent dotazovaných skutečně má povinnost interní systém zřídit, a zároveň k jeho zřízení došlo z 80 procent. Jsou tedy subjekty, které přistupují k této úpravě z vlastního úsudku a nacházejí v ní smysluplnost,“ okomentoval výsledky průzkumu Martin Valdauf, jednatel a spoluzakladatel PKF Apogeo Advisory.
„Z naší zkušenosti to může souviset s obdobnými systémy, které se zavádějí v rámci firemní kultury nebo z důvodu ochrany právnických osob – tyto zavádějí mimo jiné také ochranu oznamovatelů. Takovýto produkt také nabízíme a má u klientů pozitivní ohlas,“ poznamenal Valdauf.

Dodal, že z jeho pohledu pomalu mizí pocit nuceného zla evropského diktátu. „Firmy začínají přemýšlet o obsahu nastavení, které je svou podstatou fakticky správné a vyhovující pro valnou většinu firemních politik, respektive firemních kultur,“ uvedl Valdauf.
Preventivní význam
Většina z oslovených firem (60 %) rovněž uvedla, že považuje aktuální podmínky pro ochrany oznamovatelů za přínosné. A to přesto, že 80 procent organizací od loňského srpna zatím v rámci interního systému neeviduje ani jedno podání. U zbývajících 20 procent bylo těchto upozornění maximálně pět. Z nich bylo uznáno jako důvodných pouze pět procent.
„Může to souviset s nižší znalostí problematiky, menším proškolováním v dané oblasti, které považujeme za nezbytné a prospěšné,“ poznamenal Martin Valdauf z PKF Apogeo. „Pro mnoho oznamovatelů může být problematické rozpoznat, zda jde o jednání, které naplnilo skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku.“
Podle Valdaufa ale může hrát významnou roli také preventivní charakter celého systému. „Nedochází k iniciaci skutků, které je nutné oznamovat, jelikož všichni vědí, že k tomu může dojít. Zafungoval zde preventivní prvek celého systému, což je vlastně jeho nejzásadnější význam,“ zdůraznil.
Současně připustil, že svou roli může hrát i obtížná možnost zpětného dokazování a prověřování. „V rámci běžného firemního nastavení zkrátka nedisponujete oprávněními ani vyšetřovacími prostředky, které navíc zpětně, dostatečně prokáží uvedená tvrzení. Firma pak musí proporčně dobře zvážit průkaznost svých potenciálních zjištění a příhodnou reakci,“ poznamenal Martin Valdauf.
Nízká míra odůvodněných oznámení může podle něj souviset také s českou tradicí ve stylu „ale hlásit se to musí“. Anebo si oznamovatelé mohou sami sobě dávat pocit důležitosti.
„V některých případech jsme se setkali také s případy ‚vyřizování účtů na pracovišti‘. K takovýmto jednáním, respektive pojetí nové normy ale ochrana oznamovatelů nesměřuje. Celková koncepce ochrany oznamovatelů naopak stanovuje sankce za vědomě nepravdivá oznámení,“ upozornil Valdauf.
V této souvislosti zdůraznil, jak je zcela zásadní kvalitně a včas proškolit zaměstnance, a současně poukazovat na konkrétní případy. „Aby správně a jasně uměli rozpoznat skutek, který je nutné řešit. Zároveň s tím je nutné dbát na institut nepravdivých oznámení,“ řekl Martin Valdauf ze skupiny PKF Apogeo.
Znovu rovněž připomněl, jak je dobře, že se systém ochrany oznamovatelů zřídily i některé firmy, které to ze zákona nemusely. „Je to dobře a souvisí to s dalšími právními úpravami, jako je například systém pro zproštění trestní odpovědnost právnické osoby. Celková úprava, respektive její zavedení směřuje k nastavení firemní kultury a chování a identifikace s firmou. Peníze sice nevydělává, ale šetří,“ dodal Valdauf.
Jen málo slabin
Kladně hodnotí zákon o ochraně oznamovatelů rovněž Vladimír Valenta, vedoucí sekce Compliance Unie podnikových právníků ČR.
„Mám-li stručně vyjádřit svůj názor na tuto úpravu, převažují v něm pozitivní přínosy jak z celospolečenského hlediska, tak z hlediska právní jistoty osob zúčastněných v jednotlivých institucích a společnostech na podávání a posuzování, i prošetřování a řešení konkrétních oznámení,“ uvedl Valenta v nedávném rozhovoru pro odborný časopis Laxyers & Business.
Uvedl, že ochrana primárně směřuje k zajištění zákazu odvetných opatření, i ochraně identity nejen oznamovatele, ale i dalších chráněných osob. „A přesouvá tak v praxi obvyklou pozornost z osoby oznamovatele v podobě otázky: Kdo to sdělil? na podstatu oznámení v otázkách: Stalo se to, co je sděleno? A pokud ano, co nám hrozí, a jak se hrozbě můžeme bránit?“ sdělil Valenta.
Významnějších slabin v zákoně podle něj není mnoho, jsou prý výsledkem poslaneckých iniciativ. Jednou z nich je rozšíření věcné působnosti zákona nad základní rámec směrnice EU – pokud jde o oznamování jednání, které má znaky závažnějších přestupků.
„Rozsah jednání, které lze oznamovat, se tím významně rozšířil. A to v porovnání s trestnými činy o méně závažné přestupky, které často představují jednání s menší společenskou škodlivostí při srovnatelných nákladech na jejich prošetřování a řešení,“ uvedl Valenta. Dodal, že pro veřejnoprávní subjekty to nemusí představovat zásadnější problém.
„Zástupci soukromoprávních povinných subjektů však nahlížejí tuto situaci jinak. Zejména podnikoví právníci v malých a středních firmách, kterých je z hlediska počtu na trhu v České republice podstatná většina. A to za situace, kdy ani dosud není k dispozici spolehlivý přehled právních předpisů a v nich obsažených správních přestupků, které do tohoto vymezení patří,“ poznamenal Vladimír Valenta z Unie podnikových právníků.
(Pokračování zítra)