Zapomíná se, že na počátku každé pohledávky stálo něčí pochybení, porušení dohodnutého a nesplnění závazku. Exekuční proces je současně posledním krokem v řadě snah věřitelů pohledávku vymoci mimosoudně po dobu mnoha měsíců.
Činnost exekutora není v žádném případě svévolná, je přímým důsledkem soudního rozhodnutí a je zásadním způsobem regulována a dohlížena. Vnímáme tedy, že za snahou řešení exekutorské tématiky je převážně zájem získat politické body, než situaci opravdu vyřešit.
Má-li stát zájem řešit dopad exekučního řízení na dlužníky, měl by dle názoru Asociace inkasních agentur jít příkladem a zaměřit se na vlastní pohledávky. Tvorbu sociální politiky na účet soukromých firem je nutné zásadně odmítnout.
Stát by měl přestat odsávat vysoké částky z dlužnických úhrad formou DPH. Snížením DPH by došlo k zásadnímu urychlení splácení dluhů a tak dřívějšímu návratu dlužníků do standardní ekonomiky, tedy státu by se tato investice velmi vyplatila.
Dalším ze zavrženíhodných nešvarů dnešní doby je tvorba zákonů, které mají retroaktivní účinek. Stabilita právních systémů a očekávatelná míra jistoty úspěchu ve sporu jsou zásadní pro rozhodování věřitelů o dalších krocích. Úpravy zákonů předváděné politiky jsou však často za hranicí právního státu, kdy se mění zpětně pravidla a poškozují se tak masivně věřitelská práva.
Z historických křivd lze jmenovat například rozhodčí doložky, nově se do výčtu porušení věřitelských práv promítá například přijatá úprava porušující jistotu úhrady 30 % závazku v insolvenčních řízeních zahájených před 1. 6. 2019.
Tak, jak se při debatách o rozhodčích doložkách zapomíná na to, že rozhodnutí rozhodčích soudů byla následně potvrzována soudy státními, které nařizovaly výkon rozhodnutí, tak se nyní při rozhodování o insolvencích zapomíná, že dluh uspokojovaný v insolvenčním řízení vznikl dávno před krizí a věřitel svá rizika hodnotil při vědomí existujících zákonů.
Že zde existují resty v exekucích z let dávno minulých, všichni, jež se dluhové problematice alespoň okrajově věnují, vědí. Proč by však tyto resty měli sanovat soukromí věřitelé? Proč se dlouhodobě neřeší otázky odvodů DPH z neuhrazených faktur, jak navrhují mnozí věřitelé a jejich svazy?
Nápady typu zastavování či dokonce rušení exekucí, dokreslují chybějící právní jistotu v České republice. Některé z diskutovaných změn by také mohly vést k výraznému omezení vlastnického práva.
Autorka je výkonná ředitelka Asociace inkasních agentur
(Redakčně upraveno)
Všechny dlužníky oškubat do morku kosti ! Nepůjčit už ani chlupatého papouška !!
Všichni dlužníci nemají dluhy z půjček…. Celý systém špatně. Exekutoři obrovské pravomoci. Někteří uměle navyšuji zisky na dlužnících a porušují zákony. Ovšem dlužník se těžko brání. Systém nezabavitelné částky a její výše je likvidační a demotivující a tito lidé jsou tlačení do šedé ekonomiky… Proč není minimální + procenta z toho co vydělám na víc. Abych mohl např. dojíždět za lepší prací. Vydělal by na tom věřitel a i dlužník. Úroky z úroků…. Asi by to dalo dohromady na knihu. Vším jsem si za 20 let prošel. Jeden příklad: dluh 120tis jsem zaplatil exekutorovi celkem 1.050.000!!! Splácel jsem na konci 200tis za rok a přesto mi exekutor dal barák do dražby. .To má být poslední způsob, když ostatní jsou neúčiné!!! Běžně jsem chodil do postele po 60 hodinách, přišel o rodinu, dva baráky..Zaplatil jsem celkem miliony. Miliony mi jiní dluží, které již nevymůžu. S.r.o., insolvence… Opravdu se zlobím na „stát“. Zákony jsou opravdu špatné. Už je to ale pryč. Dnes se mám dost nadstandartně včetně financí a užívám života. Jen prosím neházet všechny dlužníky do jednoho pytle. Znám i jiné případy z okolí. Např. manager se psychicky sesypal a byl na psychiatrii. A když vyšel, tak dluží (alimenty) tolik co nikdy nezaplatí, neb je schopný leda tak zametat, více nezvládne (psychicky nemocný) a za to jej nikdo nepřeplatí. Je to dlouhý smutný příběh. Tak mu různými způsoby pomáhám alespoň já, neb na insolvenci nedosáhl. 🙁