Studie konstatuje, že rozdíly ve známkování v Česku poměrně velké. Odlišný je navíc i přístup učitelů k dívkám a chlapcům či dětem z různě bohatých rodin. Podle analýzy se tak nabízí otázka, do jaké míry vypovídají známky žáků na vysvědčení o jejich vzdělání. Pro žáky a jejich rodiče přitom známky ve škole představují důležitý zdroj informací, který spoluurčuje i vzdělanostní a kariérní ambice.
Co to konkrétně znamená? Až 87 procent žáků devátých ročníků s jedničkou z matematiky chce vystudovat vysokou školu, zatímco mezi žáky s trojkou jen 39 procent. Známky na vysvědčení navíc často představují jedno z přijímacích kritérií na středních školách a víceletých gymnáziích.
„Při stejných dovednostech mají žáci z přísně známkujících škol nižší studijní ambice oproti žákům z mírně známkujících škol. Rozdíly v přísnosti známkování a zásadní role známek při plánování budoucí vzdělávací dráhy mohou tedy vést k neadekvátním rozhodnutím žáků a rodičů, neefektivitám ve vzdělávacím systému a k méně optimální alokaci talentů,“ upřesňuje možné důsledky nejednotného známkování spoluautor studie Tomáš Protivínský.
Přísnost známkování ve školách tedy významně ovlivňuje i kariérní aspirace žáků, tedy i směřování dalšího života. Ze studie, která vznikla s podporou Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV21, poměrně jednoznačně vyplývá, že se představy žáků o prestiži jejich budoucího povolání výrazně odvíjí právě d známek.
Upřednostňované dívky
Studie ukázala také na rozdíly v přísnosti klasifikace chlapců, dívek a žáků s různým socioekonomickým statusem. Při stejné úrovni matematické gramotnosti měřené testy dostávají dívky známku v průměru o třetinu lepší.
U žáků s vyšším socioekonomickým statusem – například z bohatších rodin – tento rozdíl představuje zhruba čtvrtinu klasifikačního stupně. Učitelé při známkování totiž do známek vedle vzdělávacích výsledků promítají i takzvané sociálně-emoční charakteristiky žáků a přístup ke studiu.
Socioekonomický status zásadně ovlivňuje také aspirace žáků ke studiu na vysoké škole. Dívky a žáci ze zvýhodněného prostředí mají výrazně vyšší zájem o vystudování vysoké školy v porovnání s chlapci a se žáky ze znevýhodněného prostředí s jinak stejnou úrovní matematické gramotnosti.
„Cílem školního hodnocení by měla být především podpora procesu učení a formování vzdělanostních ambicí. Rozdíly v přísnosti známkování tento proces narušují. Známky by proto měly více vycházet z objektivnějších kritérií a je velmi vhodné je doplňovat detailnějším písemným hodnocením,“ vysvětlil spoluautor studie Daniel Münich.
Vzhledem ke stěžejní roli známek v českém vzdělávacím systému a s přihlédnutím k tomu, že ministerská vyhláška o klasifikaci v základním vzdělávání ponechává školám a pedagogům velkou autonomii při hodnocení, je podle autorů analýzy vhodné věnovat problematice hodnocení žáků, a tedy i známkování, mnohem větší pozornost v inspekční práci, vzdělávacích politikách, ve sběru dat a navazujících výzkumech.
Historie vysvědčení
Pětistupňová škála hodnocení na vysvědčení, jak ji známe dnes, přitom byla zavedená až poměrně nedávno – po skončení druhé světové války. Samotná historie školních vysvědčení také není tak stará. Sahá k 6. prosinci roku 1774, kdy císařovna Marie Terezie vydala Všeobecný školní řád.
Původně se vysvědčení nevydávalo v pololetí a na konci školního roku, tak, jak jsme zvyklí dnes. Žáci ho dostávali až po ukončení celé školní docházky. V průběhu 19. a na počátku 20. století existovaly tři typy vysvědčení: Propouštěcí, na odchodnou ze školy a frekventační.
Samotná klasifikace také prošla několika změnami. Na prvních školních vysvědčeních učitelé hodnotili docházku do školy, chování, prospěch v jednotlivých předmětech a celkový prospěch. V druhé polovině 19. století fungovala sedmistupňová klasifikace, za nacistické okupace byla zavedena šestistupňová. Po válce se české školství vrátilo k tradičnímu hodnocení od jedničky do pětky. V některých školách se žáci hodnotí slovně.
Dcera má na víceletém gymnáziu 3 z Aj, teď dokončila tercii. Už loni radila kamarádce, která byla tehdy v 9 na ZŠ s 1. Chtěla by přejiť na 4 letý gympl, neboť se jí na škole nelíbí, ale musí dělat přijímací zkoušky a kvůli této 3 nemá šanci…protože je tam až 15 bodů za prospěch. Učitelé místo aby je podporovali, tak je ponižují a šikanuji. Nejsou to hloupé děti, jinak by v 5. třídě neprošly sítem příjímacek v poměru 1:5 (hlásilo se 160 dětí a brali 30), přesto letos 4 dělají reparát. Mě to nepřijde normální.