„Manželka je přitom speciální pedagožka, takže si připadáme jako kovářova kobyla, co chodí bosa, a oba na to valíme oči, co se to děje. Tomáš je normální, veselý a všímavý kluk, který ve škole potíže neměl. A teď takový příval poznámek. Jenže jak se nikam moc nemůže, je plný energie, a navíc paní učitelka i o přestávkách nechává děti ve třídě,“ popisuje čtyřicetiletý tatínek Robert.
Když si s Tomášem promluvil, cože to ve škole vyvádí, chlapec mu bezelstně odpověděl: „Tatínku, já jsem v té podlaze, co je ve škole, viděl lávu, tak jsem se po ní klouzal jako bych byl taky láva ze sopky.“ Zkrátka fantazie Malého prince.
Děti jsou zrcadlem rodiny, školy, společnosti a většina lidí nese dlouhotrvající uzávěru už velmi těžce. Všeobecný splín nenastal ze dne na den, ale prostupuje pozvolna, postupně. A děti mají svůj svět, své představy, a přitom cítí, že je něco jinak.
Děti, tancujte, bude nám líp
Podle psycholožky Veroniky Pavliskové z poradny Mojra.cz by měly učitelky, byť v omezeném prostoru školy, s dětmi z prvních stupňů alespoň chvíli cvičit.
„Menším dětem kromě písemných úkolů můžete například zadat naučit se nějakou písničku nebo básničku doprovázenou tancem nebo gesty. Můžete také nechat na nich, aby si tanec k písni sami vymysleli,“ míní psycholožka.
A žáci, co mají jen on-line výuku z domova? „Problém je stereotyp. Jedna aktivita by v ideálním případě neměla trvat déle než deset minut. Samozřejmě jsou činnosti a úkoly, u kterých to dodržet nelze. Aktivity, které zaberou delší čas a je nutné se na ně více soustředit, je třeba zařazovat hned na začátek dne,“ shrnuje Pavlisková.
Starší žáci: Natočte video na téma…
Starším žákům je podle ní dobré zadávat samostatné úkoly rozvíjející práci s textem a vyhledávání informací, tedy tvorbu referátů a prezentací, nebo natočit krátké video, na což obvykle při běžné výuce nezbývá čas.
„Sociální izolací, frustrací z toho, že je vše zavřené, trpí nejen dospělí, ale také naše děti. Přestože nijak neshazuji důležitost získávání školních vědomostí, tak tato doba si vyžaduje, aby pedagogové vnímali i změny chování u svých žáků a žáci věděli, že se na ně mohou s čímkoliv obrátit,“ apeluje psycholožka Pavlisková.
Covidová doba vede podle k ní k tomu, že se zvyšuje četnost psychických problémů v rodinách. „Častěji se setkávám s různou formou agrese ve vztahu. Lidé, kteří jsou sami, se naopak obvykle snaží využít tento čas k seberozvoji. Během první vlny jsem řešila obavy z covidu, doprovázené obvykle strachem vycházet vůbec z domu, ale od jara jsem již takový případ nezaznamenala,“ konstatuje Pavlisková.
To je toho,já zboural sousedovi kurník a na jeho řev jsem mu řekl,že se mi zdálo o semtexu !!
Takže učitelka neumí jednat s dětmi, neví, co potřebují, a chyba je v dětech? No opravdu zajímavý výklad celé situace.
Držet děti doma a zejména ty, co do školy vůbec nesmí, je týrání. Tak dlouhé domácí vězení nemůže zůstat bez následků. Izolace od kolektivu, spousty úloh a vyčerpávající online výuka z dětí udělá psychicky narušené jedince a to teprve bude obětí, kam se hrabe nějaký vir.