Podobný nástroj se pokouší využít Čína v obchodní válce se Spojenými státy. Kurz jüanu (od roku 1949 se čínská měna oficiálně nazývá renminbi, „lidová měna“ – pozn. red.) sice není pevně zafixován vůči dolaru, ale je úmyslně oslabován. Logika tohoto opatření je přitom podobná jako u českých devizových intervencí. Slabší kurz jüanu umožní čínským exportérům, aby zlevnili zboží na americkém trhu. Peking se tím snaží reagovat na zavedení nových cel, která naopak čínské zboží ve Spojených státech zdražují. Mohli bychom se přitom dostat do paradoxní situace, kdy oslabení čínské měny bude neutralizovat zavedení nových cel. To by se v praxi projevilo jen minimálními výkyvy v objemu exportu a koncových cen čínského zboží na americkém trhu.
Oslabený jüan nebude ovlivňovat jen zahraniční obchod se Spojenými státy. Čínská měna oslabuje i vůči euru. To bude navyšovat konkurenceschopnost čínského zboží na evropském trhu. Na rozdíl od Spojených států se však Evropská unie nebrání zvyšováním cel, což může v konečném důsledku vést k záplavě čínského zboží. Levné čínské produkty by přitom mohly snižovat poptávku po evropské produkci a tím ohrozit rozvoj firem působících v Evropské unii.
Evropská centrální banka si je aktuálních rizik vědoma, a proto diskutuje o možném snížení úrokových sazeb. Děje se tak v situaci, kdy základní úroková sazba je nulová a depozitní úroková sazba je dokonce záporná. Snížení úrokových sazeb by však vedlo k oslabení eura, čímž by se bránilo expanzi čínského vývozu na evropském trhu. Uvolněná měnová politika Evropské centrální banky se však nelíbí Donaldu Trumpovi. Americký prezident se obává, že oslabení eura povede k navýšení vývozu Evropské unie do Spojených států. Donald Trump proto tlačí na Americkou centrální banku, aby rovněž snižovala úrokové sazby a sem tam i hrozí navyšováním cel na evropské zboží.
Jak je z celé situace patrné, akce vyvolávají reakce. Kapitálové trhy se dle vzniklých situací pohybují nahoru a dolů, nicméně dramatické dopady v reálné ekonomice zatím nejsou příliš patrné. Jako by se obchodní válka proměnila v zákopovou. Sem tam sice dojde k průlomu, ale hned zase dojde k protiúderu a zatlačení nepřítele směrem k původní bojové linii. Přesto bychom měli být ostražití. Při válce se plýtvá vzácnými zdroji, což vede k oslabení všech. Navíc kdyby se někdo rozhodl použít ekonomickou atomovou bombu, mírné pohyby kurzů měn a úrokových sazeb by nestačily k účinné obraně. V takové situaci by globální ekonomika byla vystavena šokům, jež by mohly přerůst do světové hospodářské krize.
Autor je hlavní ekonom společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
