V Česku letos oděvy a obuv zdraží nejvýrazněji od 90. let. Lidé v ČR přitom v uplynulém čtvrtstoletí byli zvyklí na jen drobné nárůsty cen oblečení a obuvi. A protože byl růst mezd citelně rychlejší než růst cen oblečení a obuvi, reálně – ve vztahu k výši průměrné mzdy v ČR – tyto položky od počátku milénia zlevnily o desítky procent. Jinými slovy, za průměrnou mzdu si člověk koupil v roce 2021 opravdu znatelně více obuvi nebo oděvů, než za průměrnou mzdu v roce 2000.
Jenže i segment oblečení a oděvů neblaze zasahuje současná prudká celoevropská inflační vlna. Lidé po celé Evropě, včetně ČR, se podle Zalanda mohou doslova „utlouct“ po slevách. O slevové nabídky je větší zájem, než před nástupem inflace. Navíc opadá zájem o oděvy a obuv střední cenové kategorie. Zajímavé přitom je, že sháňka po luxusním zboží nejvyšší cenové kategorie nijak neopadá.
Zdá se tedy, že současná inflační krize nejhůře doléhá na střední vrstvy. Nejen v Česku, ale i jinde v Evropě. Tyto vrstvy se musí uchylovat k nákupu toho nejlevnějšího oděvního zboží nebo nejlacinější obuvi.
Bohatí lidé přitom nadále nakupují, jak byli zvyklí. Ti se totiž mohou lépe než střední třída popasovat s růstem cen energií, pohonných hmot, bydlení nebo i potravin. Prostě proto, že si díky nadprůměrnému příjmu vytváří tlustší finanční polštář, jenž ochraňuje jejich životní úroveň právě i v době rapidní inflace.
Celkově ovšem tržby, jež firma Zalando rovněž zveřejnila ve čtvrtek, zaostaly za očekáváním. Firma se propadla do nejhlubší ztráty od prvního čtvrtletí 2020, kdy ji dolů stáhla tehdy začínající pandemie. Její akcie se ve čtvrtek v reakci propadly o skoro pět procent.
Důvodem propadu je celkově neuspokojivá poptávka po oblečení a obuvi v celé Evropě. Ale také to, ani firmy jako Zalando, jež kvůli inflaci mají vyšší náklady, nejsou s to přenášet veškeré své takto rostoucí náklady na zákazníky.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
smůla, s módou pro vopice se nějak nechytáte, co?
Přirozené následky extrémních nerovností ve společnosti. Nižší a střední třídy chudnou, zatímco nejbohatší vrstvy mají problém maximálně ten, že místo 20x ročně na dovolenou si mohou dovolit jet pouze 15x. Přirozeným následkem zdražování je stagflace, kdy chudší lidé nenakupují (ne protože by nechtěli ale protože nemají za co), zatímco bohatí nakupují vesměs stejně. Nižší spotřeba rovná se nižší potřeba pracovní síly, která opět padá nejdříve na nejchudší, čímž se roztáčí velice nepříjemný začarovaný kruh.
Holt výsledek desítek let agresivního kapitalismu spolu s „brilantním“ hospodařením minulé i současné vlády.