Zastavit nemovitost a získat tak jednorázové přilepšení nebo rentu, to zní mnoha seniorům lákavě. Získají tak výrazné přilepšení k důchodu, ale přitom nadále bydlí ve svém. Zdánlivě atraktivní produkt je však z pohledu odborníků značně rizikový.
Jedná se v podstatě o úvěr, který začíná být splácený, včetně úroků, až v případě dožití seniora nebo po jeho rozhodnutí, že nemovitost opustí. A pohledávky společnosti poskytující úvěr jsou uspokojeny z prodeje nemovitosti nebo z dědictví.
Rentu z nemovitosti mohou získat lidé starší 60 let a vlastnící nemovitost. V ní zároveň bydlí a také se o ni řádně starají, včetně placení účtů, daní a dalších poplatků. Společnost provede odhad ceny nemovitosti, na jejímž základě část hodnoty nemovitosti vyplatí buď jednorázově, nebo formou pravidelné renty. Možná je i kombinace obou způsobů. Jak vysokou částku může senior získat, závisí jak na jeho věku, tak na hodnotě zastavované nemovitosti.
Na rozdíl od běžných úvěrů senior půjčenou částku nesplácí. Poskytovatel její vrácení, včetně úroků kolem 10 %, požaduje až po smrti klienta, po jeho odstěhování např. k dětem nebo pokud se senior o nemovitost přiměřeně nestará.
A v čem spočívají zmíněná rizika? Senior obvykle netuší, kolik bude muset v budoucnu poskytovateli úvěru vrátit. Má sice představu o úroku, ale konečná částka je pro něj velkou neznámou. Může se tak stát, že půjčenou částku přeplatí o statisíce korun.
Poskytovatel renty rovněž vyžaduje, aby hodnota nemovitosti dlouhodobě neklesla o více než 5 % oproti hodnotě stanovené znaleckým posudkem. Senior se tak musí postarat o všechny opravy či rekonstrukci nemovitosti a pochopitelně je i zaplatit ze svého. Pokud ale opravu nezajistí, poruší tak podmínky, ke kterým se ve smlouvě zavázal, a společnost bude vyžadovat okamžité splacení úvěru, což může seniora vystavit do obtížně řešitelné situace.
V neposlední řadě je zde také otázka dědictví. Senior, který rentu využije a během svého života dlužnou částku nesplatí, zanechá svým dědicům vedle nemovitosti i „dárek” v podobě statisícového, či dokonce několikamiliónového dluhu. Pokud dědici nebudou mít dostatek financí na jeho uhrazení, musejí nemovitost prodat.
Především je však produkt určen velice silně zranitelné skupině – seniorům. Ti na tom nejsou s finanční gramotností nejlépe, jsou snadno ovlivnitelní, a tím pádem i zneužitelní. Podle Jana Kruntoráda, předsedy představenstva Asociace hypotečních makléřů, se dětem a seniorům úvěry neposkytují. Snad i proto nemá v portfoliu takový typ produktu žádný standardní bankovní dům.
Banky se shodují i v tom, že produkt je rizikový a v České republice pro něj není vytvořen právní ani regulatorní rámec. Česká národní banka tento produkt považuje za velmi rizikový, a proto před ním varuje.
