Ze zánětů střev je epidemie, léčbu ale dostanou jen „vyvolení“

Chronický zánět střev se v posledních desetiletí rozvinul do takové míry, že specialisté hovoří o epidemii. Přesto se účinná léčba dostane jen ke zhruba polovině pacientů. Na vleklý problém upozornila Finanční a ekonomické informace (faei.cz) Česká gastroenterologická společnost.
Popisek: Chronických zánětů střev je tolik, že lékaři mluví o epidemii. Ilustrační foto: Depositphotos.com
Popisek: Chronických zánětů střev je tolik, že lékaři mluví o epidemii. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Z invalidů dělá aktivní lidi, přesto ji nedostane zdaleka každý, kdo by měl. Řeč je o moderní cílené léčbě a pacientech s chronickými záněty střev (IBD). Léky, které jsou v Česku k dispozici, umí postavit nemocné doslova na nohy. Pacienti pak žijí prakticky normální život.

Přesto léčbu dostává jen přibližně polovina z těch, kteří by na ni měli nárok. Lékaři ji mohou podat pouze ve specializovaných centrech, která jsou přeplná, ale především – mají omezený rozpočet.

„V České republice je málo terapeutických oblastí, které by byly za západní Evropou tak pozadu, jako právě cílená léčba střevních zánětů,“ upozornil Martin Bortlík, místopředseda České gastroenterologické společnosti (ČGS).

Záněty – Crohnova nemoc či ulcerózní kolitida – vznikají u lidí v produktivním věku, mezi dvacítkou a třicítkou. „Nemoci mají vysoký invalidizující potenciál. Když se zpočátku zaléčí správně, může pacient žít a dělat vše jako zcela zdravý člověk,“ uvedl Bortlík.

Ročně v Česku přibude asi sedm tisíc nově nemocných a podle gastroenterologů by se v roce 2030 mohl jejich celkový počet vyšplhat až na 80 tisíc. Moderní cílenou léčbu nyní dostává 15 až 17 procent pacientů, jejich podíl by přitom měl být dle expertů 30 až 40 procent.

„Léčba sice něco stojí, ale tím, že minimalizuje invaliditu, se naší ekonomice bohatě vyplatí. Stát ušetří na sociálních dávkách a nepřímých nákladech. Stabilizovaní pacienti pracují, odvádí daně, platí zdravotní pojištění,“ poznamenal Martin Bortlík.

Pacientem od 11 let

Štěstí v neštěstí měl v tomto ohledu sedmačtyřicetiletý Lukáš, který se s těžkou formou Crohnovy choroby potýká většinu svého života – od 11 let. Zažil dny, kdy kvůli celkové slabosti nemohl dojít ani do práce. Jeho zdravotní stav se v jednu chvíli zhoršil natolik, že pomýšlel na invalidní důchod. Pomohla mu až změna léčby.

„Nemoc se u mě projevovala celkovou slabostí a častými průjmy. Rodiče tehdy na nic nečekali a začali to hned řešit s lékaři. Pamatuji si, že poprvé jsem byl v nemocnici přesně v době, kdy v Praze probíhala sametová revoluce,“ vzpomíná Lukáš, jehož celou identitu faei.cz zná.

V té době mu také lékaři řekli, že má Crohnovu chorobu. „Nikdy před tím jsem já ani rodiče o podobné nemoci neslyšeli,“ říká Lukáš. Léčba v nemocnici na několik let zánět utlumila. Nemoc se začala intenzivněji ozývat v době, kdy Lukáš studoval na střední škole.

„Základní školu jsem s nemocí zvládl dobře i díky toleranci učitelů. Na střední jsem ale kvůli častým absencím musel jeden ročník opakovat. Nemoc se podepsala i na mé výšce, protože ‚crohn‘ ovlivňuje růst,“ vysvětluje.

Dlouhý boj s nemocí a léčba za pomoci kortikosteroidů si časem vybraly svoji daň také v podobě odvápnění kostí, takže Lukáše výrazně bolela záda. V době, kdy už chodil do práce, se jeho stav natolik zhoršil, že musel podstoupit operaci, při níž mu odstranili část střeva.

„Chirurgické odstranění střeva jsem nakonec musel absolvovat celkem třikrát. Měl jsem štěstí, že mi zaměstnavatel vycházel vstříc. Často jsem musel na nemocenskou, a tak to pro mě byla i ekonomicky velmi obtížná doba. Dokonce mi hrozilo, že nebudu moci pracovat vůbec a skončím v invalidním důchodu,“ říká Lukáš.

Lukáš bojuje s Crohnovu chorobu od svých 11 let. Foto: Rodina pacienta Lukáše
Lukáš bojuje s Crohnovu chorobu od svých 11 let. Foto: Rodina pacienta Lukáše

Obrat nastal, když mu lékaři nasadili biologickou léčbu, kterou užívá dodnes – tedy přibližně deset let. Vystřídal několik léčivých přípravků, dokonce se účastnil experimentální léčby, která využívala jeho vlastní kmenové buňky a zahrnovala i malé dávky chemoterapie.

Nyní se cítí lépe. Může pracovat a před několika lety se oženil, ačkoliv na partnerský vztah kvůli nemoci dlouhá léta vůbec nepomýšlel. Zvládat chronický střevní zánět mu pomáhá také dodržování zdravého životního stylu, pozitivní mysl, čas na odpočinek a důsledné vyhýbání se stresu.

„Kvůli stresu u mě nepřipadá v úvahu nějaký kariérní postup. Toho jsem se musel kvůli nemoci vzdát. Je pro mě důležité být opravdu v klidu. V tom mi moje práce projektového manažera vyhovuje,“ dodal Lukáš.

Potřeba dalších center

Podle českých gastroenterologů se situace v posledních dvou až třech dekádách natolik zhoršila, že hovoří o epidemii IBD. Řešením je podle nich vznik dalších center a navýšení rozpočtu na léčbu. V Česku jich nyní funguje 45 pro dospělé a 12 pro dětské pacienty.

IBD se nyní léčí nejčastěji takzvanou konvenční terapií – pomocí kortikoidů, imunosupresiv nebo aminosalicylátů. Ty ale zabírají jen některým nemocným a mnohdy mají řadu vedlejších účinků, o čemž se přesvědčil také pacient Lukáš.

„Naději na plnohodnotný život přináší moderní cílená terapie nasazená dříve, než dojde k nevratnému poškození střeva,“ konstatoval Martin Bortlík z České gastroenterologické společnosti.

Potvrzuje to i průřezová studie z roku 2023, která zahrnula 161 českých IBD pacientů ze dvou specializovaných center. Autoři vypozorovali dramatický rozdíl u pacientů v aktivní fázi nemoci a těch v remisi (stav, kdy jsou potlačené příznaky choroby – pozn. aut.)

„Celkovou ekonomickou ztrátu v důsledku snížené práceschopnosti autoři vyčíslili na více než 190 tisíc korun na jednoho pacienta za rok,“ dodal Bortlík, který je jedním z autorů studie.

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 8
Sdílet článek
Diskuse k tomuto článku je již uzavřena
  1. Ma Marie

    Co stojí za takovým obrovským rozšířením těchto střevních chorob? Jak to zdravotníci, potravináři či zemědělci vysvětlují?
    Své zažívací potíže jsem vyřešila, když jsem si začala o stravování rozhodovat sama (minimum bílé pšeničné mouky, vyřazení zasmažovaných pokrmů, …). Jsem si vědomá, že kdybych nebyla tak důsledná, bylo by to mnohem horší.

    • Mi Michal

      Projektová životnost lidkého organizmu je cca 35-45 let. Vše nad limit už musí držet medicina, výživa …

  2. Le Lenka

    Ono se není čemu divit. Ve školách se vaří z umělých bujónů, umělých šťáv pod maso, kupované bramboráky a palačinky jsou normální atd… Děti min 9 let tohle všechno jí denně. Inspekce kontroluje jen spotřební koš a jestli je uklizeno. Z čeho se vaří nikoho nezajímá. Jsem ze školství, tak vím o čem mluvím.

  3. Jo Josef

    Já mám ulcerózní kolitidu 20 let a cca 8 let jsem na biologické léčbě. Bez této léčby, se nedá žít důstojný život. Můj lékař je právě pan docent Bortlík, který je vynikající specialista. Tak mám veliké štěstí.

  4. Pe Petr

    Podle odborníků z International Center For Medical Nutritional Intervention (https://nutriintervention.com/) je příčinou těchto onemocnění špatná strava, která vede ke zvýšení propustnosti střevní bariéry a tím k imunitním reakcím a chronickým zánětům. Podle studie https://www.ijcasereportsandimages.com/archive/2016/009-2016-ijcri/CR-10690-09-2016-toth/ijcri-1069009201690-toth.pdf byli schopní pomocí speciální diety střevní propustnost normalizovat a zánět vyléčit.

  5. Mi Michal

    Identická situace – revmatoidní artritida. Biologickou léčbu, která znamená rozdíl mezi invaliditou a normálním stavem dostane tak 50% lidí. Na zbytek nejsou peníze.

  6. BS Bohumil Svoboda

    Trpím Ulcerozní kolitidou a vnitřními hemeroidy.Piju zelený čaj s Aloe a myslím si žepomáhá..nijaké krvácení.Po deseti letech jsem začal trpět zácpou,tak jsem šel na prohlídku stev.Měl jsem tam nějaké polypy.Ty mi odstranili.