Investoři, kteří podlehli zelenému imperativu doby, ESG (faktory environmentálního, sociálního a správního řízení firem, pozn. red.), kupují akcie emisně „čistých firem“, zatímco se zbavují akcií „špinavých firem“. Vylepšují si tím ESG skóre a signalizují ctnost.
Co se ale děje dále? Pokud se od „špinavé firmy“ pod vlivem ESG odvrátí kritický počet investorů, cena jejích akcií výrazně klesne, což znesnadní – prodraží – její přístup ke kapitálu. Bude mít méně peněz na to, aby investovala do čistších technologií. Zůstane „špinavou“, upustí od třeba již probíhajících snah být „čistší“, neboť nebude mít dost peněz na další takové investice.
Přitom firma, která už „čistá“ je, bude těžit z toho, že se uvědomělý investor odvrátil od „špinavé firmy“ a dal ty peníze jí, jen minimálně. Takřka z definice, firma, která už z hlediska ESG skóre čistá je, totiž těžko může být výrazněji „čistší“.
Skutečně smysluplné zelené investování by mělo spočívat nikoli v investování do „čistých firem“, ale v investování do „špinavých firem“. Ty totiž mohou daný kapitál využít na investice do objemově daleko významnější redukce emisí než firmy, které už „čisté“ jsou.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
