Žijeme jako dávné civilizace před kolapsem, říká egyptolog Bártazdroj: Reprofoto: Česká televize

Žijeme jako dávné civilizace před kolapsem, říká egyptolog Bárta

Tak dlouho se chodí se džbánem, až se ucho utrhne. A hlavně, tohle už v dávné historii bylo několikrát. V těchto dvou větách lze shrnout nedávnou poutavou přednášku známého českého egyptologa Miroslava Bárty na půdě pražské Právnické fakulty v rámci setkávání některých českých elit nazvaného příznačně „Na rozhraní.“

Podle něho římská a egyptská civilizace na počátku svého společenského kolapsu vykazovaly překvapivě shodné prvky s těmi, které známe z dnešní civilizace západního typu. Miroslav Bárta zdůraznil, a na mnoha příkladech doložil, že kolaps sice neznamená zánik, ale že také nenastává postupně, ale skokově. De facto jde o ztrátu toho, na co jsme zvyklí a co považujeme za nezvratné jistoty.

„Studenti si myslí, že způsobili 17. listopad 89. K němu se ale schylovalo už třicet let před ním. Sametová revoluce byla jen vyvrcholením, toho, k čemu by stejně došlo. Stejně by se to stalo, a když ne v roce 89 tak třeba v roce 92,“ konstatoval Bárta. Nezajímavější je přehled momentů, které předcházely pádu civilizačních jistot, na které byli lidé už v dávných dobách zvyklí.

VĚDA VE VÝKAZECH, SAMOÚČELNÉ PRÁVO

Bárta v něm uvádí formalizaci veřejných zakázek, nárůst moci jednotlivých úředníků, podřízení vědy politickým objednávkám a statistickým výkazům. V neposlední řadě pak to, že systém, například právní, spotřebovává více, než vyprodukuje. A že je samoúčelné, kdy vnitřní procesní řád u soudu se stává nadřazeným nad rozhodnutím ve věci samotné.

„Jak je možné, že zákonům a jejich výkladům už nerozumějí ani právníci, ani soudci,“ ptal se před nabitou posluchárnou Bárta. Na číslech z USA ukázal, jak dramaticky narůst počet slov v zákonech napříč obory.

Na matematických modelech pak prezentoval, jak klesá výtěžnost z toho, do čeho lidé investují své úsilí a dokládal to například na polích, kde se zasévá řepka. Poškození půdy a zdravotní důsledky spojené s řepkou, včetně postřiků, podle něho smazávají ve výsledku momentální výnosy.

Za jeden z nejmarkantnějších rysů civilizace nacházející se před skokovým kolapsem považuje obrovský nárůst celkové spotřeby, vzestup mandatorních výdajů a existence na dluh.

Jindřich Kolomazník

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *