Už je to veřejně známé rozhodnutí: Andrej Babiš převede svůj Agrofert do takzvaného slepého svěřenského fondu, o který se postará nezávislý správce. A po Babišově smrti se celá ohromná firmy převede na jeho děti.
Zdálo by se, že tím je Babišův gigantický střet zájmů, kdy by byl současně předsedou vlády a současně majitelem podniku pobírajícího veřejné peníze, vyřešen. Babiš vybral vyhovující řešení, ovšem nikoli ideální. Nadále mohou panovat pochybnosti, jestli si nebude posílat „malou domů“.
Protože stoprocentní řešení jsou pouze dvě, respektive tři. Prvním je, že by se Babiš nestal ministerským předsedou, což je vzhledem k jeho ambicím a povahovým vlastnostem prakticky vyloučeno. To by spíše tekla Vltava proti proudu, než aby se šéf ANO vzdal premiérského křesla.
Druhou možností je, že by Babiš svůj Agrofert prodal. To je ovšem vzhledem k tomu, že pod holding spadá více než 250 firem nejen v České republice, ale také na Slovensku, v Německu či Rakousku, a že na transakci není dostatek času, prakticky nesplnitelné.
Babiš by tím navíc přišel o své „dítě“, které budoval desítky let. Což se mu očividně nechce. Třetí možností je, že by se Agrofert vzdal všech nenárokových dotací a přestal se účastnit veřejných soutěží. Jenže tím by holding, který je do znační míry závislý právě na veřejných financích, zamířil do červených čísel.
Babiš tak zvolil řešení, které je nejvíce přijatelné nejen pro něj, ale současně se zdá, že je i v souladu s příslušným zákonem. Jenže jak už bylo uvedeno v úvodu, zcela to problém šéfa ANO neřeší.
Důvody jsou dva: Tím prvním je právě ona konstrukce, podle níž Agrofert získají po Babišově smrti jeho děti. Babiš má jednoznačný zájem na tom, aby jeho potomci dostali jím vybudovaný podnik v co nejlepší kondici.
Nikdo samozřejmě Babišovi do hlavy nevidí, ale těžko se ubránit názoru, že v nějaké situaci, kdy bude vědět, že by nějaké vládní rozhodnutí mohlo pomoci i jeho „bývalé“ firmě, tento krok neudělá. Nebo nepověří někoho, aby to udělal – bez dalších svědků, bez písemných záznamů.
Další důležitou okolností je, že Babiš je vlastníkem rovněž nemálo společností mimo Agrofert. Patří mezi ně například firma zabývající se reprodukční medicínou, což je v současné době, kdy klesá porodnost a ženy odsouvají založení rodiny do vyššího věku, téměř strategický byznys.
Babišovo rozhodnutí o zaparkování Agrofertu do slepého svěřenského fondu tak jeho obhájcům dává dostatečný argument o „státnickém kroku“ šéfa ANO a jeho obětování pro blaho lidu. Stejně jako umožňuje jeho kritikům nadále tvrdit, že se střetu zájmu úplně nezbavil.
