Ropa za sto dolarů je tak v dané situaci spíše dolní hranicí, od které se může v dalších dnech a týdnech odrazit k vyšším cenovým úrovním. Kritickým škrtícím bodem globálního ropného trhu, ale i trhu se zkapalněným zemním plynem (LNG), nebo hnojivy, zůstává Hormuzský průliv.
Ten nyní fakticky kontroluje Írán, což znamená, že teokratický režim má do značné míry pod kontrolou i cenu ropy. A v jeho zájmu rozhodně není její zlevňování – jednak proto, že skrze vyšší cenu zvyšuje tlak na amerického prezidenta Trumpa, a dále proto, že je sám nadále schopen vyvážet o poznání dražší ropu.
Příslib částečného zprůchodnění Hormuzu ze strany Íránu sice přinesl na trh lehkou úlevu, v datech ale zatím významnější nárůst počtu tankerů nevidíme. Během posledních 24 hodin činil „průtok“ pouhých 15 procent předválečného stavu.
A to rozhodně nestačí ke zklidnění napětí na trzích s ropnými produkty, kde došlo oproti surové ropě k razantnějšímu růstu cen. Příkladem je cena leteckého paliva na evropském trhu, která od začátku konfliktu vzrostla více než dvojnásobně, což dělá vrásky leteckým dopravcům a potenciálně i spotřebitelům před blížící se letní sezonou.
Ropa se v posledních dnech obchoduje s až překvapivým klidem, který dle našeho názoru neodpovídá závažnosti situace – výpadek těžby na Blízkém východě je již nyní největším nabídkovým šokem v historii v rozsahu přibližně 8 milionů barelů denně.
Čím déle bude zároveň trvat faktická uzávěra Hormuzského průlivu, tím výraznější bude tlak na růst cen ropy. A to by byl nepříjemný scénář, jak z hlediska dopadů do inflace, tak i hospodářského růstu.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
