Ztráta tváře z hlediska Londýna představuje zpronevěření se vůli většiny občanů, vyjádřené referendem před takřka třemi lety. Pokud se Londýn vyhne brexitu, nemůže se vyhnout oprávněnému nařčení ze pronevěření se demokracii – nemůže tedy neztratit tvář.
Brusel v až tak bezvýchodné situaci není, avšak ani jeho pozice není jednoduchá. Rád by na zbývající členské státy exemplárně zapůsobil jako rázný a nekompromisní vyjednávač, který neuroní ani slzu. „Londýne, chtěl si jít. Tak si jdi!“ Pokud se teď s Londýnem bude „mazat“ až moc, částečně svoji tvář rázného a na pravidlech lpícího protagonisty ztratí též.
Brusel teď dává britské premiérce Therese Mayové dva týdny času navíc. Je zjevné, že se sám chce vyhnout variantě takzvaného tvrdého brexitu, tedy brexitu bez dohody. V Bruselu si spočítali, že i je by taková varianta vyšla hodně draho. A zvláště nyní, kdy se podstatná část eurozóny, a zejména Německo, ekonomicky zadrhává.
Pokud by došlo na tvrdý brexit, právě Německo bude v rámci zbývajících zemí EU nejtíživěji zasaženo – alespoň tedy z hlediska počtu ohrožených pracovních míst. Až stovce tisíc Němců totiž bude hrozit vyhazov, jak nedávno zjistila společná výzkumná studie Leibnizova institutu ekonomického výzkumu v Halle a Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu.
Takové prognózy je ovšem třeba brát s rezervou, protože brexit je zásadně zpolitizovanou věcí, takže opravdu objektivní ekonomický výzkum je odsunut do pozadí. V živé paměti jsou zveličené prognózy například britského ministerstva financí, publikované v předvečer referenda o brexitu v červnu 2016.
Ty Británii v případě vyslovení „ano“ pro vystoupení EU věštily také ztráty až stovek tisíc pracovních míst už do dvou let od referenda, tj. do loňska, ačkoli ve skutečnosti tam statisíce pracovních míst přibyly. Nicméně zpráva o ztrátě velkého množství pracovních míst nikdy na politiky nezapůsobí uklidňujícím dojmem. Ztráta pracovních míst je z jejich hlediska ztrátou voličských preferencí.
Do dvou týdnů od původního termínu vystoupení, tj. do 12. dubna, se pak Mayová musí rozhodnout, zda Británie opustí EU bez dohody, nebo zda požádá o další, ale nutně mnohem výraznější odklad brexitu. Pravděpodobně do konce letošního roku, ale nelze vyloučit, že na ještě delší dobu.
Brusel dobře ví, že britský parlament premiérce tvrdý brexit hlasováním minulý týden v podstatě zapověděl. Nepřeje si jej zjevně ani sama Mayová – pouze hrozbu odchodem bez dohody využívá jako součást vyjednávající taktiky. Ta zatím není příliš úspěšná, ale co není, může být.
Z hlediska finančních trhů je měkký brexit, tedy brexit s dohodou, stále nejpravděpodobnější variantu dalšího vývoje. Její pravděpodobnost se spíše ještě zvyšuje, a to i po včerejšku. Lze říci, že se pohybuje kolem šedesáti procent.
Asi poloviční pravděpodobnost má pak z hlediska trhů varianta druhého referenda. To by mohlo nastat, pokud by došlo ke zmíněnému výraznému oddálení termínu brexitu. Do pohybu by se v získaném časovém okně daly finančně mocné a vlivné britské kruhy, například podstatná část londýnské City, ale také třeba britská akademická sféra či osobnosti typu expremiéra Tonyho Blaira, které by mobilizovaly své zdroje ve jménu konání druhého referenda. Konečné slovo ale bude mít politická reprezentace. A ta se zatím obává ztráty tváře zpronevěřením se demokracii. Zatím…
Zmíněného 12. dubna ale Mayová dostane na výběr z uvedených dvou možností pochopitelné pouze za toho předpokladu, že do té doby se jí nepodaří získat dostatečný počet poslanců pro schválení svého návrhu vystoupení z EU. V hlasování minulý týden jí chybělo 75 hlasů. Pokud to bude vypadat, že už je mezitím mohla získat, což není vyloučené, třetí hlasování se uskuteční, a to příští týden.
Když by Mayová napotřetí uspěla, Británie v EU zůstane do 22. května, tedy do předvečera voleb do Evropského parlamentu. Británie by tak získala čas na vyřízení posledních rozvodných formalit a zároveň by odpadlo dilema, zda se ještě má nebo nemá účastnit voleb do Evropského parlamentu. Je vysoce pravděpodobné, že nastavovaná mýdlová opera jménem brexit neskončí dříve, než právě 22. května, téměř tři roky od samotného referenda.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)
