S pádem vodiče, byť páteřního vedení, by si přenosová soustava poradila, kdyby nebylo souběhu celé řady dalších událostí v čele s výpadkem v elektrárně Ledvice (ELED) jako zdroje, na který se v danou chvíli spoléhalo.
V kritických okamžicích totiž nejprve došlo ke strojní poruše v Ledvicích a o pár minut později k vypnutí napěťově-frekvenční ochranou. Současně dispečeři ČEPS údajně po nějakou dobu pracovali s výkonem, který do sítě ve skutečnosti nepřitékal.
Jistě byli pod extrémním tlakem a v nejlepší snaze hledali nějaké řešení, protože „vznik takového unikátního provozního stavu elektrárenského bloku nebyl v TRIS (dispečerském systému ČEPS, pozn. aut.) předpokládán.
Kritickým pohledem zvenčí to tedy vypadá, že ČEZ nezvládl provoz elektrárny a ČEPS nezvládl dispečerské řešení mimořádné situace. Podle zprávy ČEPS ovšem za všechno může onen drát, respektive chybně provedená instalace tahové spojky v místě jeho opravy v prosinci 2024.
Zatímco Policie ČR věc odložila s tím, že mohlo jít o skrytou vadu, ČEPS se po firmě, která instalaci provedla, chystá vymáhat škodu ve výši půl až celého milionu korun.
A to v kontextu toho, že účelovou hrou s nouzovým stavem za účasti ministra průmyslu Vlčka bylo poškozeným průmyslovým podnikům či obchodníkům a restauratérům znemožněno uplatnit nároky v řádu miliard korun. (Onoho dne nebyl vyhlášen stav předcházející stavu nouze a stav nouze byl vyhlášen, až když krizová situace pominula.)
Všimněme si, že zpráva ČEPS vyšla ve stejný den, jako dlouho dopředu avizovaný předběžný report Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E). V Evropě nemají o příčinách výpadku zdaleka tak křišťálově jasno, naopak si vyžádali bližší informace k roli Ledvic v rámci incidentu a k příčině výpadku distribuovaných zdrojů.
Oba dva problémy paradoxně v Česku známe již od začátku kauzy, kdy v první fázi ČEPS obvinil ČEZ (Ledvice) a vzápětí ČEZ pojmenoval chyby ČEPS, v zásadě v oblasti (re-)dispečinku.
Finální zpráva, kterou mezinárodní panel vyšetřovatelů vydá v červnu příštího roku, tak může obsahovat poměrně závažnou kritiku týkající se provozu ledvické elektrárny i selhání na straně ČEPS.
Což je pro Česko zřejmě jediná šance, jak zjistit, co se doopravdy stalo, vzít si z výpadku ponaučení, a také jak investovat chystané stovky miliardy do elektrizačních sítí účelně. Jsou to peníze, které platíme všichni na účtech za elektřinu.
Do července jsme si mysleli, že sítě jsou za ty peníze alespoň fyzicky robustní a moderně řízeny. Tím už si tak jisti být nemůžeme. Výrok o pravděpodobnosti „jedna ku třem milionům“ ukazuje také na možnou dosud nevyřčenou podstatu selhání dispečinku.
Možná pracujeme se zastaralým modelem sítí, který vznikl v jiné době, kdy elektřina „tekla pouze z kopce a ne do kopce“, neboli před nástupem obnovitelných zdrojů. Jinak by patrně re-dispečink dopadl lépe.
Autor je zakladatel Skupiny Amper
(Redakčně upraveno)
