Houbaření je fenomén, který v Česku nemá obdoby. Loni se do sběru hub zapojilo 68 procent domácností. Češi nasbírali 21,3 tisíce tun hub, tedy více než v roce předchozím, ale stále pod dlouhodobým průměrem 22,3 tisíce tun.
Přesto hodnota houbařské úrody dosáhla téměř pěti miliard korun. Průměrná domácnost si odnesla z lesa kolem sedmi kilogramů hub, což při průměrné ceně 233 korun za kilogram odpovídá hodnotě přes 1 600 korun.
Houbaření tak není jen tradice, ale i forma úspory. Význam hub ale nekončí u peněz. Lesy v Česku navštívil loni průměrný obyvatel 44krát. Houbaření navíc přináší lidem i nefinanční užitek – klid a odpočinek, který by jinak museli hledat jinde a dráž. Houby navíc posilují zdraví a pro mnohé je houbaření i návratem k dětství, kdy se s košíkem vyráželo na společné rodinné výpravy.
Houbaření ale není jen folklór. Je to i kus svobody, kterou si Češi chrání. Většina evropských zemí má sběr hub omezený. U nás si může každý nasbírat houby podle libosti. Tato výjimka dělá z houbaření nejen národní vášeň, ale i unikátní příklad toho, jak blízko máme k přírodě.
Kdo se chce letos vyhnout zklamání, měl by kromě instinktu spoléhat i na data. Kromě mapy ČHMÚ lze sledovat i komunitní portály, kde houbaři sdílejí své úlovky a lokality s aktuálním růstem. Často platí, že nejvíce hub najdou ti, kdo vyrazí brzy ráno a zamíří mimo vyšlapané cesty.
Výbava je přitom stále stejná jako před sto lety: Košík, nožík a trochu trpělivosti. Rozdíl je jen v tom, že dnes si houbař může dopředu zkontrolovat, kde má jeho výlet největší šanci na úspěch.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
