Důvod není jen v samotné ropě, ale v celé skladbě výsledné ceny, do níž vstupují daně, rafinérské a distribuční náklady, práce se zásobami i kurz české koruny vůči americkému dolaru, takže konečná cena na čerpacích stanicích je vždy výsledkem širšího řetězce než jen pohybu Brentu.
Cena benzinu a nafty v Česku nevzniká jako jednoduchý přepis aktuální ceny ropy Brent, protože mezi surovinou a stojanem stojí ještě rafinace, doprava, skladování, biosložky, velkoobchod, maloobchod a daně, které tvoří významnou část konečné ceny za litr.
Právě proto může ropa na světových trzích několik dní nebo i týdnů zlevňovat, aniž by se stejným tempem zlevňovaly i české pumpy, protože nižší cena suroviny se musí nejprve propsat do celého dodavatelského řetězce. Evropská komise navíc sleduje spotřebitelské ceny paliv jako týdenní výsledek již proběhlého cenového přenosu, nikoli jako okamžitou reakci na každodenní kolísání trhu.
Když velkoobchodní ceny rostou, čerpací stanice a distributoři do ceníků rychle promítají očekávání dražších dalších dodávek, protože si chrání budoucí nákupní cenu i provozní marži. Opačně při poklesu trhu funguje stejný mechanismus mnohem pomaleji.
Nejprve se doprodávají zásoby nakoupené za vyšší ceny a prodejci zároveň nemají silný důvod jít s cenou dolů agresivně, pokud podobně postupuje i konkurence v okolí. Tato asymetrie pak vytváří přesně ten efekt, který řidiči dobře znají. Růst se přelije do stojanu rychle, ale pokles se rozmělní v čase.
U českých paliv stále platí, že významnou část výsledné ceny tvoří daňová složka, protože spotřební daň činí u nafty 9,95 koruny na litr, u benzinu 12,84 koruny na litr a na konečnou cenu se navíc aplikuje DPH ve výši 21 procent. To znamená, že i když ropa nebo velkoobchodní paliva zlevní, pevná část ceny zůstává stejná.
Prostor pro pokles konečné ceny na pumpě je tak menší, než naznačuje samotný pohyb Brentu. Debata o maržích je proto důležitá, ale sama nevysvětluje celý problém, protože český litr paliva je strukturálně zatížen systémem, v němž významná část ceny neleží v ropě, nýbrž v daních a distribučním řetězci.
Novější evropská data k 16. březnu 2026 ukazují, že Natural 95 stál v Česku v průměru 1,56 eur za litr, tedy zhruba 38,20 koruny, zatímco v Polsku 1,58 eur a v Rakousku 1,74 eur. U nafty činila průměrná cena v Česku 1,74 eur za litr, tedy přibližně 42,60 Kč.
V Polsku to bylo 1,78 eur a v Rakousku 1,95 eur. Český trh tak ani při březnovém zdražení nepatří v regionu k nejdražším, ale tato relativně příznivá pozice sama o sobě neznamená rychlejší přenos zlevnění ke konečnému spotřebiteli.
Výhled pro letní sezonu v Česku bude záviset hlavně na tom, zda se uklidní geopolitické napětí na ropném trhu, protože například britská nadnárodní bankovní a finanční společnost Standard Chartered na začátku března zvýšila odhad ceny Brentu pro letošek na 70 dolarů za barel.
Pro druhé letošní čtvrtletí banka predikuje 67 dolarů, což spíše potvrzuje prostředí zvýšené volatility než scénář rychlého zlevnění. Pro české pumpy je zároveň klíčové, že ropa se nakupuje v dolarech, takže i mírně slabší koruna vůči dolaru může část úlevy z levnější ropy vymazat ještě předtím, než se promítne do cen na čerpacích stanicích.
Zimní prognóza České národní banky letos počítá s relativně stabilním kurzem koruny vůči euru, takže základní letní scénář nyní spíše ukazuje na kolísání cen podle vývoje ropy a měnového trhu než na plošný návrat k výrazně nižším cenám paliv.
Autor je analytik společnosti Wonderinterest Trading
(Redakčně upraveno)
