Stavební produkce totiž podle statistiků letos v březnu vzrostla meziročně o slušných 12,1 procenta. Na první pohled pozitivní zpráva. Při detailnějším zkoumání ale moc důvodů k přehnanému optimismu nemáme. Bližší pohled na statistiku odhalí časovanou bombu, která stavebnictví může stáhnout ještě mnohem níže.
Nejprve krátká poznámka k onomu oslavovanému březnovému růstu. Není to žádný zázrak ani výrazné zlepšení. Musíme se totiž podívat na to, s čím letošní březnovou stavební produkci srovnáváme. Více než dvanáctiprocentní nárůst totiž vychází ze srovnání s loňským březnem, kdy se stavební produkce propadla na úplné dno.
Ani tento meziroční nárůst neznamená, že by se stavebnictví nějak ozdravilo a začalo umazávat předchozí ztráty. Právě naopak, stále zůstává hluboko pod dlouhodobým průměrem. A to opravdu není nic k opěvování a jásání. Důvody k pesimismu ohledně dalšího vývoje nám dá pohled na klíčový ukazatel, který jasně naznačuje, kam se bude stavebnictví v následujícím období vyvíjet.
Tím ukazatelem je počet vydaných stavebních povolení, což je letos jedna velká tragédie. Stavební úřady vydaly během prvního čtvrtletí podle ČSÚ v celém Česku jen 13 492 stavebních povolení, což je nejméně od roku 1999. Ještě nikdy v historii neklesl počet vydaných stavebních povolení pod patnáctitisícovou hranici. Až letos.
Viník je jednoznačný – naprosto zpackaná digitalizace stavebního řízení. Prakticky všichni velcí investoři poslali své stavební záměry do povolovacího řízení před loňským 1. červencem, od kdy měla začít platit nová pravidla pro povolování nových staveb.
Oprávněně se obávali, že nepřipravený nový systém způsobí naprostý chaos. To, co nastalo, však překonalo všechny pesimistické předpovědi. Stavební úřady prakticky zkolabovaly a nestíhaly vyřizovat ani staré žádosti, natož aby mohly schvalovat nové, které přišly až po 1. červenci 2024.
Úředníci místo posuzování stavebních záměrů odhalovali jednu chybu za druhou. Nakonec vláda musela přijít s polovičatým řešením spočívajícím v souběžném používání starého i nového systému povolování nových staveb. Tento legislativní kočkopes ale přišel příliš pozdě, což nyní jasně vidíme na stavebních statistikách.
Zatímco údaje o stavební produkci ukazují na aktuální stav stavebnictví, statistiky týkající se stavebních povolení naznačují kondici sektoru v nejbližší budoucnosti. A ta podle dat ČSÚ není vůbec růžová. Naopak se musíme připravit na ještě větší propad, na který doplatí celá společnost. A to jsme mysleli, že hlouběji už klesnout nejde.
Tragická situace českého stavebnictví a pomalé povolování dopadá úplně na všechny. Chybějící infrastruktura omezuje všechny firmy i lidi dojíždějící do zaměstnání a prodlužuje dobu přepravy zboží a materiálu. Nekonečné čekání na stavební povolení oddaluje modernizaci výroby a její zefektivnění.
Úspěšná společnost nedokáže na rostoucí poptávku reagovat pružně, protože povolení na rozšíření výroby často přijde až po opadnutí zájmu o její produkt způsobený jeho špatnou dostupností. Také příchod velkých zahraničních investorů odrazují neúměrně dlouhé čekací lhůty povolující výstavbu potřebného zázemí, často tak místo do Česka zamíří do zahraničí.
Radovat se nemohou ani zájemci o vlastní bydlení. Průtahy při povolování totiž nové byty prodražují v průměru o deset procent, což reálně znamená stovky tisíc korun navíc. Napravit co nejrychleji aktuální tragický stav českého stavebnictví je tak v zájmu celé společnosti.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
