Chybí koncepce a stavebnictví netáhne

Rozhovor
Současnou bariérou ve stavebnictví je právě nedostatek kvalifikované pracovní síly, říká Ing. Pavel Křeček, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Pavel Křeček: Stavebnictví je opravdu těžký a náročný obor, a pokud absolvent nenastoupí do stavební praxe bezprostředně po dokončeném vzdělání a uplatní se v jiném oboru, málokdy se do stavebnictví vrací. Foto: Archív

Počet zaměstnanců ve stavebnictví stále klesá…
Máte pravdu. Kdo odešel za krize, nyní se již nevrátil… Tento stav má na stavebnictví negativní dopady nejen v zaměstnanosti, kde například u firem s padesáti a více zaměstnanci nastal propad. Odráží se samozřejmě také v zájmu mladé generace o studium na školách stavebního zaměření a v učňovském školství v příslušných oborech.

To, že se stavebnictví nacházelo delší dobu v recesi a dosud se z ní plně nevzpamatovalo, má na střední průmyslové školy velmi nepříznivý dopad. Prakticky všechny pociťují menší zájem o studium, ještě zvýrazněný demografickou křivkou. Dalším důsledkem je velmi obtížné zajišťování odborné praxe pro žáky na stavbách. Firmy nemají možnost dlouhodobějšího plánování a zajištění kvalifikované praxe v určitých termínech.

Navzdory situaci je však nezpochybnitelné, že stavebnictví je doposud jedním z pilířů českého národního hospodářství a osm procent populace pracuje právě v tomto odvětví. Jak to bude vypadat za deset let, když se nepodaří nastartovat zájem o střední stavební školy?
Školství je dnes v řadě oblastí na rozcestí, prochází dramatickým vývojem, hledá si svoji podobu na dalších několik desítek let. Od středních průmyslových škol se – na rozdíl od škol všeobecně vzdělávacích – očekává, že připraví studenty na budoucí povolání, pro uplatnění na trhu práce, a systém jejich činnosti má svá specifika.
Vlivem demografických změn i jistou transformací společenského klimatu v současnosti řešíme problém nedostatečného zájmu o studium na středních stavebních školách a v té souvislosti i nedostatek odborných kvalifikovaných pracovníků ve stavebním průmyslu. Nejenom na stavbě a v projektování. Začíná být i nedostatek kvalifikovaných techniků v provozu, možná i zde bychom mohli najít souvislost s některými haváriemi.
Primárně jsou počty žáků středních stavebních škol odčerpávány v důsledku náboru absolventů základních škol na gymnázia. Středním všeobecně vzdělávacím školám se daří každoročně získat přibližně stejný počet žáků, jenž odpovídá jejich kapacitám. V první vlně si nejtalentovanější žáky odvedou osmiletá gymnázia ze šesté třídy základních škol, v druhé vlně pak gymnázia čtyřletá. Až následně se dostávají na řadu střední průmyslové školy. Myslím, že byla chyba zavést učební obory s maturitou.
Myslím si také, že došlo k určité chybě při masovém rozvoji soukromých středních škol. Tyto školy mají většinou charakter gymnázií a z žáků se stávají platící zákazníci, kteří by se mnohdy na všeobecně vzdělávací školy ani nedostali. Založit gymnázium je také finančně méně náročné než založit průmyslovou školu, jejíž nedílnou součástí musí být technické vybavení odpovídající současné praxi.

Jaké navrhujete řešení dané situace? Na jaké další negativní vlivy mající vliv na kvalitu středního stavebního školství je třeba se v rámci reformy vzdělávacího systému zaměřit?
Vytváření odpovídajících podmínek pro průmyslové školy vyžaduje specifické znalosti, úsilí, finanční prostředky a úzkou kooperaci s podnikovou sférou. Učitele odborných předmětů a praktického vyučování je třeba častěji zařazovat do praxe, aby nabyli zkušeností, z čehož může v budoucnu společnost jen těžit a získávat. Vůči všeobecně vzdělávacím školám je třeba více zdůrazňovat, že průmyslovky dávají kupříkladu u studia matematiky větší časový prostor jejím aplikovaným oborům. Není proto možné být ve všech předmětech srovnatelní a naše absolventy to rozhodně nedělá horšími.
Řešení není jednoduché. Nejdříve bude nutné změnit pohled jak odborné, tak i laické veřejnosti na středoškolské odborné vzdělávání. Cestu vidím ve velmi úzké a konkrétní spolupráci s regionálními stavebními firmami. Stavební firmy si začínají zodpovědně uvědomovat stárnutí středních technických pracovníků a absenci nastupující generace.
Všichni cítíme, že celkový počet středních škol je třeba snížit. Agregované zdroje státu i krajů, jako majoritních zřizovatelů středních škol, se až příliš drobí.
Pokud chceme dojít k podstatnému zlepšení stavu, neobejde se to bez určité počáteční destrukce současného systému. Jde ovšem o destrukci tvořivou, která sice na počátku může vyvolat jistou nevoli, ale správně přenastavený systém může ve velice krátké době přinést významné výsledky.

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Zaměstnání

Nezaměstnanost stagnuje na úrovni čtyř procent

Podíl nezaměstnaných zůstal během února na stejné úrovni a dosáhnul tak čtyř procent. Sezónnost mezi únorem a lednem historicky nehraje významnější roli a stagnace tak odráží reálný vývoj na trhu práce. I přes nižší …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Daň ze štěstí se může týkat každého

Poradna
Máváte tím kouzelným papírkem a blaženě se usmíváte – konečně jsem vyhrál, štěstí mi snad spadlo z nebe. Je to radost pochopitelná, ale trochu předčasná, protože než výhra v loterii, kurzové sázce či jiné hazardní hře z nebe dopadne až do výhercova klína, ztratí se 15 procent objemu.