Pokud si američtí producenti a exportéři zkapalněného zemního plynu nedávno přečetli článek v britském deníku The Guardian, musí mít od té doby pořádně hluboké vrásky na čele a poměrně neklidné spaní.
Titulek zní USA „požadují od Ukrajiny kontrolu“ klíčového plynovodu přepravujícího zemní plyn. Jde samozřejmě o potrubí, kterým ještě ke konci loňského roku tekl ruský plyn do Evropy. Ukrajina ale dodávky od Nového roku přerušila s vysvětlením, že jí s Gazpromem vypršela smlouva.
Britský deník se při zveřejnění této zprávy opírá na zdroj, který má zákulisní informace o americko-ukrajinském vyjednávání o smlouvě o nerostech. O ty má Donald Trump eminentní zájem, to není nic nového. Novinkou je ale právě zemní plyn.
Ano, vypadá to jako šílená představa, která nedává smysl, ale stejně je možné označit i brutální cla, která administrativa staronového amerického prezidenta uvalila prakticky na celý svět – aby je následně až na výjimky pozastavila. Ale to je jiný příběh.
Vraťme se k ruskému plynu. Skutečně má Trump zájem na tom, aby se obnovily ruské dodávky do Evropy? Proč by jinak požadoval kontrolu nad ukrajinským potrubím? Nebo se mu v hlavě honí jiný strategický záměr?
Napřed si ujasněme, jak si aktuálně stojí ruský plyn, a co by případně znamenalo obnovení dodávek do EU. Jak uvádí web Evropské rady, po „nevyprovokované invazi Ruska na Ukrajinu a využívání energie jako zbraně výrazně snížila svou závislost na ruských fosilních palivech“.
Co to konkrétně znamená? Podíl Ruska na dovozu potrubního plynu do EU klesl z více než 40 procent v roce 2021 na přibližně 11 procent v roce 2024. Pokud jde o potrubní plyn a LNG dohromady, činil v roce 2024 podíl Ruska na celkovém dovozu plynu do EU méně než 19 procent.
A teď se vracíme k tomu, proč by američtí producenti a vývozci zkapalněného plynu mohli mít těžké spaní. Pokles dovozu ruského plynu byl totiž umožněn zejména díky prudkému nárůstu dovozu LNG (a také snížením spotřeby v EU).
Největšími dovozci zkapalněného plynu do Evropy se staly právě USA. V uplynulém roce dovezla EU více než 100 miliard metrů krychlových LNG, přičemž Spojené státy zajistily celých 45 procent. Dovoz ze zámoří se tím oproti roku 2021 zdvojnásobil.
A do toho přichází informace o tom, že by Trump chtěl získat kontrolu nad strategickým ukrajinským plynovodem. Pokud by potrubím znovu začala proudit relativně levný ruský plyn z východu na západ, pro americké firmy by to byla nepochybně citelná rána.
Připomeňme, že radost by z toho měli třeba na Slovensku, které po zastavení kohoutků na Ukrajině začalo Kyjevu vyhrožovat. A určitě by to zlepšilo náladu i Viktoru Orbánovi. Ale jenom jim?
Klíčové jsou samozřejmě peníze. Současná situace na trhu s plynem je poměrně napjatá, protože kvůli zastaveným dodávkám ruského plynu přes Ukrajinu jsou evropské zásobníky poloprázdné, exportních LNG terminálů v USA navíc není dostatek.
Spotové ceny plynu tak zůstávají poměrně vysoko okolo 35 eur za megawatthodinu. V následujících letech se ale očekává výrazný pokles, mimo jiné také díky usnadnění těžby ve Spojených státech a výstavbě dalších LNG terminálů.
Trhy proto očekávají, že by cena mohla postupně klesnout až k hranici 20 euro. Pokud by se na evropský trh znovu dostal ruský plyn, mohla by cena dokonce klesnout až výrazně pod 20 euro. A to by se samozřejmě evropskému průmyslu, ale také domácnostem líbilo.
Ale je to vůbec reálné? Těžko odhadovat, jak konflikt na Ukrajině skončí, jaká bude mírová dohoda, a co se bude dít poté. Možná je třeba varianta omezených dodávek z Ruska. Evropa by už nejspíš nechtěla opakovat stejnou chybu, kdy byla na ruském plynu až tak závislá.
Je tady ale další problém. Gazprom prohrává arbitráže kvůli nasmlouvaným a nesplněným dodávkám. V součtu jde desítky miliard eur. Ostatně i českému ČEZu musí Gazprom zaplatit více než miliardu korun. Tyto pohledávky by se musely nějak vyřešit.
Ale kdo ví, co má Trump na za lubem. Do hlavy mu asi nikdo nevidí.
