Jejich vývoj je teď velmi citlivý na pokrok v jednání. Pokles cen akcií ale spíše odráží psychologii investorů než změnu skutečné poptávky nebo fundamentů v obranném sektoru. Z dlouhodobého hlediska lze očekávat pokračující vysokou poptávku.
Základní faktory pohánějící růst evropského obranného průmyslu zůstávají do velké míry nezměněné. Spojené státy nadále vyvíjejí tlak na členské země NATO, aby zvyšovaly své obranné rozpočty, zatímco evropské armády čelí nedostatku munice a nutnosti modernizovat svou vojenskou techniku. Geopolitická situace v Evropě pravděpodobně zůstane napjatá.
Členské státy NATO, včetně většiny zemí EU, nyní směřují k novému cíli vydávat na obranu pět procent hrubého domácího produktu (HDP) do roku 2035, což je mnohem ambicióznější cíl než dosavadní limit dvou procent.
Německo očekává, že se jeho výdaje na obranu mezi lety 2025 a 2029 více než zdvojnásobí, a to i za cenu speciálních opatření, jako je opuštění dluhové brzdy. Polsko zvýšilo svůj obranný rozpočet pro rok 2024 o zhruba 31 procent, nováčci v NATO, jako Švédsko, dokonce přibližně o 34 procent.
Tyto fiskální závazky se nevyhnutelně promítnou do hospodářských výsledků evropských zbrojařů v řádu miliard eur Rheinmetall například plánuje do roku 2030 dosáhnout ročního obratu kolem 50 miliard eur, což znamená dvouciferný růst každý rok.
Dlouhodobý výhled evropských zbrojařů se proto zásadně nemění. Jejich růst závisí na strukturální modernizaci a obnově dlouho podfinancovaných evropských armád.
Evropa má výrazné kapacitní mezery v munici, technice, logistice i protivzdušné obraně a ty bude muset řešit bez ohledu na vývoj na Ukrajině. Firmy, jako Rheinmetall, nejsou krátkodobou sázkou, ale hrají klíčovou roli v dlouhodobé transformaci evropské obrany.
Autor je investiční analytik společnosti eToro
(Redakčně upraveno)
