Odvolací soud v USA totiž po pátečním skončení tamního burzovního obchodování vynesl verdikt, dle něhož jsou takzvaná reciproční cla, včetně těch na dovoz z EU, nezákonná. Celá věc nyní poputuje k Nejvyššímu soudu USA, který ovšem může verdikt vynést až někdy v příštím roce, dokonce i po volbách do Kongresu začátkem listopadu 2026.
Výsledný růst pravděpodobnosti, že reciproční cla nepřežijí Trumpa v prezidentské funkci, ovšem nejen nechal trhy chladnými, ale zcela jej upozadil negativní vývoj zejména v britského dlouhodobého zadlužení.
Výnos třicetiletých dluhopisů britské vlády totiž v úterý vystoupal nejvýše od roku 1998, což znamená, že náklady půjčování britské vlády jsou nejvýše za 27 let. Podobně rostou náklady dlouhodobého půjčování ve Francii, USA, nebo i Japonsku, kde je příslušný výnos nejvýše minimálně od roku 1999.
Uvedené kvarteto – Británie, Francie, USA a Japonsko – představuje ty z nejhříšnějších zemí OECD stran veřejného zadlužení i jeho výhledu. Je však třeba mezi nimi ještě rozlišovat. Japonsko setrvává v určité výhodě, neboť je ve vysoké míře zadluženo u svého domácího obyvatelstva. Což je vždy bezpečnější než zadlužení u zahraničních věřitelů.
Což je z podstatné části případ Francie, Británie i USA. Francie je na tom z tohoto trojlístku obzvláště špatně, neboť kvůli sdílení eura nemá kontrolu ani nad vlastní měnou. A nemůže ji tedy v nejhorším jen tak devalvovat, aby si od dluhové nálože ulevila.
Nicméně pozornost trhů je v tomto týdnu namísto Francie upřena primárně na Británii. Její dluhová situace se zejména v dlouhodobém výhledu jeví jako neudržitelná, takže není divu, že věřitelé žádají za půjčku britské vládě na 30 let nejvyšší úrok za posledních 27 let.
Růst výnosů dlouhodobých dluhopisů sám o sobě nemusí být pro akcie problémem. Záleží ovšem, jaký je jeho důvod. Pokud dlouhodobé výnosy rostou proto, že investoři vyhlížejí svižnější ekonomický růst, akcie mohou růst ruku v ruce s výnosy dluhopisů.
Investoři si totiž uvědomují, že svižnější ekonomický růst přirozeně tíhne k tomu vyvolávat i silnější inflační tlaky, a tedy nutnost krotit je zvýšením úrokových sazeb centrální banky – a tyto vyšší úrokové sazby se propisují do vyšších výnosů dluhopisů.
Jestliže ovšem je důvodem růstu dlouhodobých výnosů obava z předlužení zemí, akcie reagují z většiny negativně. To proto, že s vyhlíženým růstem pravděpodobnosti platební neschopnosti vlád stoupají kvůli vyššímu riziku jejich náklady obsluhy dluhu.
Dále, objemnější emise dluhopisů, potřebných k pokrytí mohutnícího dluhu, navyšuje jejich nabídku na trhu, což přirozeně tlačí cenu dolů, a tedy kvůli inverznímu vztahu výnos nahoru. S vývojem výnosu vládních dluhopisů mají přitom tendenci se vyvíjet úrokové sazby napříč danou ekonomiku. Náklady zadlužení tak ve výsledku stoupají nejen vládě, ale také domácnostem.
Třeba v podobě třeba dražších hypoték nebo firmám v podobě dražších provozních či investičních úvěrů. Draží úvěry – hypoteční, provozní, investiční či jiné – ochromují ekonomickou aktivitu a snižují ziskovost firem. Nižší vyhlížená ziskovost firemní sféry se pak překlápí do slabšího výkonu akcií. A září tradičně nebývá pro akcie dobrým měsícem…
Nicméně i možný plošnější výprodej akcií se nemusí týkat úplně všech z nich. Z vyhlížených vyšších úrokových sazeb mohou těžit třeba bankovní tituly, neboť bankám vyšší úrokové sazby otevírají prostor k vyšší ziskovosti z navýšených úrokových výnosů.
Na vyšší úrokové sazby nemusí být tolik citlivé ani firmy, jejichž produkce půjde na odbyt vždy, za jakýchkoli okolností, i když v budoucnu vyšší úrokové sazby podvážou ekonomický růst.
I za takové situace budou lidé potřebovat střechu nad hlavou, ideálně ve vytápěném bytě, a pochopitelně i něco k snědku. Takže akcie energetik či potravinářských firem jsou tváří v tvář perspektivě vyšších úroků odolnější.
A to není vše. Obavy z předlužení nejvyspělejších zemí světa ženou nyní do výšin a k rekordům cenu zlata či stříbra. Oba kovy již po staletí představují osvědčenou pojistku proti devalvaci měn v režii států. A ještě více než kovům samotným se momentálně daří akciím jejich těžařů, což je patrné třeba z výkonu stěžejního kanadského burzovního indexu, v němž jsou poměrně hojně zastoupeni.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
