Na bankovních kontech českých domácností aktuálně spočívá 4,03 bilionu korun, zatímco zadlužení obyvatelstva se zvýšilo na 2,52 bilionu korun, z čehož 1,94 bilionu tvoří již zmíněné investice do bydlení.
Na druhé straně pokračuje pokles zájmu o stavební spoření v podstatě pravidelným tempem minus dvě miliardy měsíčně. Aktuálních 279 miliard korun ve stavebních spořitelnách je bezmála o sto miliard míň než před deseti lety.
Příčin poklesu zájmu o stavební spoření je několik. Tou hlavní konec štědré podpory státu, která se scvrkla na maximálně tisíc korun za rok. Dalším důvodem je nízká úroková míra minus poplatky, jejichž seznam se na jednu stránku nevejde.
Také šestiletý úvazek dělá z klientů vazaly spořitelen kvůli trestu za předčasné ukončení smlouvy. Omezená je i optimální cílová částka spoření (kolem 125 tisíc, pozn. aut.), kde vyšší vklady snižují rentabilitu úspor.
V konkurencí jiných bankovních produktů, jako jsou spořicí účty s pružným přístupem k penězům nebo termínované úložky s pevným úrokem bez omezení výše vkladu, se stavební spoření jeví jako relikt minulosti.
K tomu další faktor: Nejistota ohledně budoucího vývoje stavebního spoření, i když se bankéři snaží vymýšlet nové produkty například v souvislosti s fotovoltaikou.
O čtyři miliardy se v září snížily vklady na neúročených běžných účtech, leč přesto na nich bez užitku leží 1,48 bilionu korun. Tím podle dat ČNB klesla průměrná úroková míra na vkladech domácností na 1,54 procenta, ač úročené vklady nabízejí dvojnásobek. Například vklady s dohodnutou splatností vynášejí v průměru 2,48 procenta.
Historicky nejnižší úroková míra u bankovních vkladů, které ČNB sleduje od roku 2003, patří k létu roku 2021, kdy celkové vklady domácností byly úročeny sazbou 0,23 procenta. Ale i to je víc, než současný výnos běžných účtů na úrovni 0,13 procenta. Spořicí účty tehdy jen vzácně vynášely 0,75 procenta, zato hypotéky byly k mání za 2,4 procenta.
