O přijetí eura chceme hlasovat v referendu! Tato varianta získala tříčtvrtinovou podporu v anketě, jejíž výsledky zpracoval Finanční a ekonomický institut (FAEI). Necelá pětina účastníků ankety by dala důvěru poslancům, zatímco na vládu by se rádo spolehlo jen mizivé procento hlasujících.
V anketě hlasovalo pro referendum 75 % účastníků, 19 % by přivítalo rozhodnutí parlamentu a jen 5 % hlasujících se vyjádřilo v tom smyslu, že by závazné stanovisko měla přijmout vláda.
Potvrdilo se, že pokud je nějaké téma pro společnost hodně citlivé a lidé by měli možnost se vyjádřit v referendu, dávají výrazně přednost právě této formě rozhodování. I bez ohledu na to, že v podstatě jediné referendum u nás proběhlo v roce 2003 v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie.
Na rozhodování lidí v anketě měly určitě silný vliv události v Řecku a jeho rýsující se odchod z eurozóny, tlak mezinárodních finančních institucí i třeba hromadné výběry vkladů Řeků z domácích bank.
Za tím, proč lidé sahají po nástroji přímé demokracie, však můžeme vidět i dění na domácí politické scéně, a sice neustávající, ale ve svých výsledcích velmi roztříštěné debaty o tom, zda vůbec a případně kdy euro přijmout – a co by to pro Českou republiku vlastně znamenalo. Nejčastější závěr ve stylu „někdy v budoucnu patrně euro přijmeme, ale při dynamickém vývoji v eurozóně vůbec není jasné, v jakých podmínkách“ zřejmě veřejnost vede k závěru, že nejlépe bude udělat si vlastní úsudek sám. Přičemž odborníci odhadují, že pravděpodobný výsledek případného referenda by vyšel výrazně proti euru, podobně jako tomu bylo v minulých letech v severských zemích.
K otázce vypsání referenda o euru se v minulých měsících vyjádřila i domácí politická špička. Po květnové schůzce u prezidenta Miloše Zemana přišel ministr financí Andrej Babiš s návrhem, aby byl plebiscit k této otázce uspořádán současně s volbami v roce 2017, ale s tou podmínkou, že by jeho výsledky nebyly pro politiky závazné.
Premiér Bohuslav Sobotka návrh svého vládního kolegy odmítl s tím, že než pořádat všelidové hlasování s jen orientačním výsledkem, bylo by snad efektivnější si objednat průzkum veřejného mínění. Připomněl rovněž, že současná vláda si v koaliční smlouvě zadala úkol zemi na vstup do eurozóny připravit, avšak bez stanovení konkrétního data, což by mělo být úkolem až nové vlády. Zdá se, že skeptických 5 % z ankety pořádané institutem bylo na místě a spoléhat se na vládní rozhodnutí v této věci je spojeno se značnou nejistotou.
Už v únoru se k této otázce vyjádřil negativně Senát, přestože ve prospěch referenda přišli lobbovat organizátoři petice podepsané zhruba 40 000 občany a podpořil je i viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Senátoři referendum o euru odmítli s argumentem, že občané o něm vlastně hlasovali už v roce 2003, kdy se souhlasem se vstupem do Evropské unie řekli ano i mezinárodní měně. Argumenty, že od té doby se situace na finančních trzích výrazně změnila a že i mezi zeměmi EU se najdou výjimky stále disponující národní měnou, jako například Švédsko, Dánsko nebo Británie, zůstaly nevyslyšeny.
Pokud by tedy bylo dáno za pravdu pětině účastníků ankety volající po rozhodnutí ve sněmovně, v současné době by to vypadalo spíše pro přijetí eura.
