To by ji zařadilo – vyjdeme-li z aktuálních odhadů analytiků dle agentury Bloomberg či z nejnovějších prognóz MMF – na deváté místo žebříčku nejrychleji rostoucích ekonomik EU, za Irsko, Maltu, Polsko, Bulharsko, Kypr, Chorvatsko, Litvu a Španělsko. V celé Evropě by se pak ocitla na dvanáctém místě, když by se před ní umístily ještě navíc Kosovo, Albánie a Severní Makedonie.
Tahounem české ekonomiky byla loni spotřeba domácností, kterou poháněl růst reálných mezd, jenž se za celý rok 2025 přiblíží k pětiprocentní úrovni. Přitom české domácnosti měly prostor svoji spotřebu ještě navýšit, neboť jejich míra úspor zůstává i dle zmíněných aktuálně zveřejněných údajů ČSÚ poměrně vysoká.
Za první tří čtvrtletí loňska v průměru přesahuje 18 procent, zatímco roku 2019 činila necelých 12 procent. Domácnosti tedy stále neutrácejí tak velkou část svých prostředků, které mají pro utrácení k dispozici. V porovnání s rokem 2019 uspoří průměrně o více než padesát procent více.
Důvodem jsou změněné vzorce spotřebního chování po covidu, obava z možného dalšího výrazného nárůstu inflace či snaha spořením „dohnat“ to, co předešlá etapa vysoké inflace vzala, a konečně zrušení zdanění na bázi superhrubé mzdy z roku 2020, které od roku 2021 nechává v kapsách více peněz zejména vysokopříjmovým domácnostem s obecně vyšším sklonem k úsporám.
V letošním roce růst česká ekonomika zpomalí na 2,3 procenta, když poměrně vysoké míra úspor domácností víceméně přetrvá. Reálné mzdy přitom již z důvodu vyšší základny meziročního srovnání porostou pomaleji než loni, o 3,5 procenta, což se projeví utlumenějším růstem spotřeby domácností.
Zahraniční obchod bude negativněji než loni poznamenán zaváděním cel roku 2025, protože už opadne například s ním související efekt předzásobení americké ekonomiky, který neblahý dopad cel i v ČR loni částečně tlumil.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
