Také soukromý sektor nabízí příznivý růstový výhled díky pokračující investiční vlně spojené s umělou inteligencí a modernizací infrastruktury. V základním scénáři se pro rok 2026 rýsuje růst reálného HDP zhruba v rozmezí 2,5–3 procent. Čeho se lze tedy nyní nejvíce obávat? Především možné ztráty důvěryhodnosti její klíčové měnové instituce.
To se již konkrétně promítá na finančních trzích. Ceny drahých kovů (zlato, stříbro atd.) v úvodu roku dál prudce rostou a některé dosahují nových historických maxim. Faktorů růstu je více. Jeden důvod však nad ostatními výrazně vyčnívá – jde o obavu investorů o udržení dlouhodobé kredibility americké centrální banky – Fedu.
Administrativa Donalda Trumpa se již delší dobu snaží donutit předsedu Fedu Jeromeho Powella k odchodu, ideálně ho co nejvíce zdiskreditovat, a tím následně otevřít cestu k dosazení loajálního vedení, které by umožnilo prosazovat měnovou politiku založenou nejen na mandátu cenové stability a míry nezaměstnanosti. První kritika totiž přišla z Trumpovy strany už v roce 2018.
Jerome Powell si dlouho nechával kritiku za příliš vysoké úrokové sazby líbit, ozval se až nyní, kdy americké ministerstvo spravedlnosti oznámilo vyšetřování šéfa Fedu. Připomenu, že americká ekonomika se již prakticky od roku 2019 nedostala s vývojem inflace k cíli centrální banky okolo dvou procent. Dlouhodobě se inflace pohybuje spíše kolem tří procent.
Powell tak prostě dělal a dělá svou práci, kterou je udržování inflace na rozumných úrovních. Americká měnová instituce svou restriktivní měnovou politikou brzdí mimo jiné právě velmi expanzivní fiskální politiku republikánů nebo nové celní tarify.
Jerome Powell tak označil vyšetřování ministerstvem spravedlnosti vůči sobě osobně a Fedu za politicky motivované zastrašování, které má zasáhnout do nezávislosti centrální banky a ovlivnit rozhodování o úrokových sazbách podle politických preferencí prezidenta, nikoli podle ekonomických dat a mandátu Fedu.
Méně nezávislá centrální banka obvykle vede dlouhodobě k vyšší inflaci, vyššímu zadlužení státu a také k větší finanční nestabilitě. Pokud je měnová politika pod politickým tlakem, mají vlády tendenci prosazovat nižší úrokové sazby a „měkčí“ přístup k inflaci, aby se levněji financoval rozpočet a krátkodobě podpořil růst či zaměstnanost.
Ohrožení nezávislosti centrální banky nemá v moderní americké historii žádné precedentní případy a pokud by se tato instituce otřásala delší dobu, mělo by to pro americkou ekonomiku dlouhodobě zhoubné následky. Ostatně závažnosti situace si ve svých prohlášeních na podporu současného šéfa Fedu jsou vědomi rovněž bývalí guvernéři centrální banky, jako Ben Bernanke nebo Alan Greenspan.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
