Seznam všech minulých, současných a pravděpodobně i budoucích prohřešků čerstvě zvoleného poslance a kandidáta na ministra zahraničí Filipa Turka z hnutí Motoristé sobě by byl tak dlouhý, až by byl k neučtení.
Stačí aspoň připomenout jeho nejnovější incident z pražské Národní třídy 17. listopadu, kdy se Turek nechal vyprovokovat výkřiky z davu svých odpůrců a na jednoho z přihlížejících vykřikl: „Abych ti nezahajloval do ksichtu!“
Není se co divit, že Motoristé trvají na tom, aby jejich „hranatá legenda“, jak si Filip Turek sám říká, stala novým členem vznikající vlády. Bez Turka by jejich hnutí bylo poloviční, možná třetinové. To Filip vytáhl Motoristy do sněmovny – a ještě před tím do Evropského parlamentu.
Současně se nelze ani divit prezidentovi Petru Pavlovi, že má s Turkem v čele české diplomacie vážný problém. Hajlující ministr (nepočítáme-li další hrubosti, přešlapy či vyhrožování, pozn. aut.) je skutečně silná káva – nejen na tuzemské scéně, ale zvláště na mezinárodním poli.
I tak by prezident neměl stát v cestě jmenování Filipa Turka ministrem zahraničí, pokud na něm vládní koalice, a především Motoristé budou trvat. To ovšem neznamená, že by Pavel neměl zveřejnit svůj podrobný komentář se všemi výhradami a riziky je určitě na místě.
Vždycky je dobré pojmenovat věci správným jménem. Jenže složení vládního kabinetu je odpovědnost premiéra. Bude to jeho vláda, nikoli vláda prezidenta. Tak to ostatně stojí i v Ústavě. Pokud se stane Turek ministrem, bude to ostuda nového premiéra a nikoli prezidenta.
Jakkoli by chtěl prezident Pavel jmenování Turka bránit, připomínalo by to situaci za jeho předchůdce Miloše Zemana v roce 2019, který odmítl potvrdit na funkci ministra kultury Michala Šmardu (tehdy ČSSD), až ho nakonec nahradil Lubomír Zaorálek (tehdy ČSSD).
A do třetice se nelze divit ani předsedovi ANO Andreji Babišovi, prozatím jedinému kandidátovi na premiérské křeslo, že na Motoristy netlačí, aby Turka vyměnili za jinou osobu. Babiš má teď sám dost starostí s vyřešením svého střetu zájmů.
V pozadí je ale další vážná okolnost, která v nové vládní koalici hraje velmi, opravdu velmi důležitou roli. A na niž se v posledních dnech trochu pozapomíná. Je to samozřejmě reálná hrozba, že Babiš bude odsouzen v kauze Čapí hnízdo.
Babiš teď samozřejmě potřebuje, aby ho nově zvolená sněmovna nevydala k dalšímu kolu soudního jednání, které pro něho nemusí dopadnout dobře. A musí být v této chvíli ke svým koaličním partnerům být vstřícný, aby jejich poslanci zvedli ruku proti jeho vydání.
Samozřejmě ve stejné situaci je rovněž Tomio Okamura (SPD), nový předseda Poslanecké sněmovny. Je nepochybné, že lídři koaličních stran se už domluvil na tom, jak si své trestně stíhané politiky navzájem podrží a nevydají je do „rukou spravedlnosti“.
Otázkou ovšem je, co bude, až bude mít Babiš jistotu, že ho poslanci v tomto volebním období k soudu nevydají. Je klidně možné, že zejména k Motoristům už nebude tak vstřícný a pojede si svou politiku – bez ohledu na ty, kteří mu před tím pomohli.
