Detailnější pohled však napovídá, že faktory, které stály za překvapivě výrazným zhoršením hotovostního salda, jsou spíše dočasného charakteru či dokonce může dojít k jejich kompenzaci v prvních měsících letošního roku.
Loňský celoroční výsledek tedy sám o sobě není důvodem, proč by se měl deficit z této úrovně letos dále prohloubit. V mezinárodně srovnatelné metodice bude pravděpodobně hospodaření českého státu za loňský rok navíc vyznívat výrazně optimističtěji.
Zčásti se na zhoršení hospodaření státu odrazily zvýšené investice, které v prosinci vyskočily nad rámec obvyklé sezónnosti, byť celkově rozpočet ani tak nepřekročily. Prosincový „investiční boom“ mohl být spojen mimo jiné se snahou o dosažení 2% cíle v rámci obranných výdajů.
Psali jsme
Náklady na obranu budou pro Česko menší problém než rostoucí výdaje na stárnoucí populaci
Ty podle odhadu ministerstva financí loni dosáhly 2,02 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Je přitom pravděpodobné, že i vzhledem k překvapivě rychle rostoucí ekonomice v loňském třetím čtvrtletí musely být doplňovány právě až ke konci roku, aby byl alianční závazek NATO skutečně splněn.
Klíčovým důvodem překročení loňského plánovaného schodku jsou však fondy EU. Podíváme-li se na hospodaření státu očištěné o příjmy a výdaje na projekty z EU a související finanční mechanismy, činil rozpočtový schodek 249,9 miliardy korun a meziročně i oproti celkovému rozpočtu tak byl nižší o zhruba 40 miliard, tj. „pouze“ o cca 10 miliard horší než plán.
Hlavní háček zde patrně tkví v tom, že zmiňované plnění státního rozpočtu je vykazováno na hotovostní bázi, kde často dochází k tomu, že rozpočtový výdaj (částečně, pozn. aut.) krytý unijními fondy předchází samotnému čerpání prostředků z EU na příjmové straně. Kvůli tomu pak můžeme pozorovat dočasné prohloubení hotovostního schodku.
Mezinárodně srovnatelná metodika pracuje s akruálním vyjádřením, podle které je saldo i o tyto dočasné časové nesoulady v peněžních tocích spojených s fondy EU upraveno. V delší časové řadě navíc ztrácí smysl také porovnávání absolutních nominálních částek, které přirozeně a trvale narůstají kvůli (zvýšené) inflaci.
Z těchto důvodů je (i pro ratingové agentury) mnohem důležitější, jak dopadlo hospodaření celých veřejných financí v aktuální metodice a v poměru k nominálnímu HDP. Přestože tento údaj zatím neznáme, odhadujeme, že konečný schodek veřejných financí za loňský rok by mohl být lehce nad dvěma procenty HDP, přičemž deficitní hospodaření státu opět zčásti kompenzovaly přebytky krajů a obcí.
Rizikem pro reputaci tuzemských státních dluhopisů na finančních trzích, potažmo rating ČR, je hlavně budoucí vývoj. A zde se rizika začínají kumulovat – vzhledem k pravděpodobnému rozvolnění tuzemských fiskálních pravidel a avizovanému zrušení důchodové reformy – poměrně jednoznačně v negativním směru.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
