Stát spustil dotační program „Dešťovka“, jenže ten se na celkové bilanci vody v Česku může projevit jen minimálně. Důležité je obnovit především původní fungování krajiny a také začít zakládat rybníky a stavět vodní nádrže.
Existují možnosti, jak skutečně zvýšit zásoby podzemní i povrchové vody v České republice? Samozřejmě existují. Ale nejsou levná a nedají se udělat ze dne na den. Nejdůležitějším opatřením totiž je, zadržet vodu v krajině. Což právě současná česká krajina už moc dělat nemůže.
„Zadržování vody v krajině je především možné zlepšit změnou způsobu zemědělského hospodaření, rozčleněním krajiny na menší celky a omezením záborů zemědělské půdy, k nimž dochází kvůli výstavbě průmyslových areálů nebo k bytové výstavbě, a také kvůli těžebnímu průmyslu,“ nabízí možnosti agrární analytik Petr Havel, který provozuje oborový web Naše voda.cz. Jenže zadržování vody v krajině vyžaduje celkovou změnu přístupu.
ZMIZELY MEZE A REMÍZKY
Od padesátých let, kdy začala komunistická kolektivizace, až do konce minulého století z polí systematicky zmizely meze, remízky i osamělé stromy, jež při zadržování vody odvádějí nezanedbatelný díl. Významně k odtoku vod přispěly také nadměrné meliorace, jimž se holdovalo především za komunismu.
Také rozšířené napřimování toků ve volné přírodě je dalším z důvodů, proč je vody v krajině méně. Voda totiž zpevněným a zvýšeným korytem jen rychle proteče, místo toho, aby se přirozeně vsakovala nejen z koryta, ale i z jeho zákrutů a mokřin při březích. Další nezadrženou vodu znamenají zrušené rybníky, což je trend, který stále pokračuje.
RYBNÍKŮ A PŘEHRAD UBYLO
„V 16. století se na našem území nacházelo více než 180 000 hektarů ploch rybníků, které dokázaly zadržet téměř 2,5 miliardy kubíků vody, což je třiapůlkrát více, než dokáže zadržet přehrada Orlík. Oproti tomu je dnes plocha vodních nádrží ani ne poloviční – vodní plochy se v současné době rozkládají na území přes 80 000 hektarů, z toho plochy rybníků tvoří zhruba 52 000 hektarů a zhruba 30 000 hektarů pokrývají plochy umělých vodních nádrží,“ upozornil analytik Havel v seriálu článků na webu 067.cz.
Nejvíce rybníků ubylo na jižní Moravě, ve východních Čechách a v Podkrušnohoří, což jsou přesně oblasti, které jsou v současnosti nejvíc ohroženy suchem. Mimochodem, vodu samozřejmě zadržují i přehrady, jejichž výstavbu by měla celostátní řešení také zahrnout.
SCHOPNOST KRAJINY KLESÁ
Dopad na schopnost krajiny zadržet a vstřebat vodu má i těžká zemědělská mechanizace, jež se užívá zcela běžně. Kvůli své hmotnosti totiž půdu utužuje (udusávají) a tím způsobuje, že voda více zůstává na povrchu a odtéká pryč. Tímto způsobem má být postiženo asi 40 procent zemědělské půdy. (K tomu je potřeba připočítat fakt, že ze zastavěných oblastí voda odtéká rovnou, protože do asfaltu a betonu se prostě nevsákne.)
Svůj díl si vybírají i chemická hnojiva, jež zničila organismy přítomné v půdě, které byly základem pro schopnost půdy zadržovat vodu. Ostatně samotné zemědělské půdy stále ubývá. Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy od roku 1937 ubylo přibližně 800 tisíc hektarů. Jeden hektar kvalitní černozemě přitom dokáže zadržet asi 3500 krychlových metrů vody.
PROBLÉM S VODOU
Největší problém České republiky s vodou tedy spočívá v tom, že srážky její území opouštějí bez užitku stále rychleji. Což neumožňuje, aby se obnovovaly podzemní zdroje. Srážek je přitom zatím plus mínus stejně, jako v minulosti. Ale daleko častěji jde o přívalové deště, které krajina špatně absorbuje i v případě, že není jakkoli poškozená činností člověka.
Zachytávání dešťové vody na zalévání a splachování klozetů, na které dává vláda v programu „Dešťovka“ letos 100 milionů korun, je v kontextu s předchozími řádky jen opravdu malý krůček. Otázkou je, zda tato či příští vláda najde dost odvahy na to, aby k němu přidala skutečně důležitá opatření. Protože třeba taková podpora budování rybníků a přehrad jí u lidí, kterých se to dotkne, politické body nepřinese. Jenže bez toho to nepůjde.
