Nicméně ani třeba zahraniční obchod nezůstává příliš pozadu. Vždyť jeho přebytek za rok 2025 by mohl přesáhnout 220 miliard korun a pro změnu tak atakovat historický nominální rekord. A to přitom mělo Česko papírově patřit k zemím, které americká cla prezidenta Donalda Trumpa zasáhnou vůbec nejtíživěji.
Nicméně rok je v ekonomice poměrně krátká doba. Takže výše řečené zasaďme do kontextu dlouhodobějšího vývoje. Spotřeba domácností sice letos solidně roste, stejně jako reálné mzdy, avšak Česko v uplynulých letech vykazovalo nejhlubší propad právě reálných mezd ze všech zemí OECD.
Vlastně jsme spadli do propasti, z níž se nyní drápeme zpět. Drápeme se zpět po velmi příkrém srázu, jak se vlastně při šplhání z propasti náleží, takže vlastně poměrně vysoké tempo růstu reálných mezd není až zase tak překvapivé – je číselným vyjádřením onoho příkrého srázu.
Teprve v těchto dnech se průměrná hrubá mzda v Česku dostává v reálném vyjádření – v očištění o inflaci – na úroveň předcovidového roku 2019. To už tak slavně nezní. To spíše jen naznačuje, že se konečně chýlí ke konci doba sedmi hubených let.
Rok 2026 bude rekordní z hlediska kupní síly průměrné hrubé mzdy v Česku. Konečně z daného hlediska předčíme úroveň dosud rekordního roku 2019 a budeme moci konstatovat, že jsme z propasti venku.
Z propasti, do níž nás uvrhl nejprve covid a posléze válka na Ukrajině a jejich ekonomické dopady. Pochopitelně, nejtíživějším z těchto dopadů bylo zrychlení inflace. Právě ta může z velké části za to, že Česko spadlo do propasti tak hluboké, hlubší než jiné ekonomicky srovnatelné země. Inflační tlaky českou ekonomiku přitom zcela neopustily.
Vždyť Česká národní banka (ČNB) ponechává svoji základní úrokovou sazbu na úrovni 3,5 procenta. Přetrvávající inflační tlaky zejména v oblasti služeb, ale také možný hlubší deficit státního rozpočtu v roce 2026, rovněž potenciálně proinflační, aktuálně představují klíčové důvody, proč centrální banka sazbu nemění.
A měnit jen tak nebude ani letos. Na stávající úrovni zůstává sazba od první poloviny května 2025 a trh většinově soudí, že ČNB ponechá sazbu beze změny v dalších zhruba dvanácti měsících, načež další její pohyb by měl být nahoru.
Spíše menšinový názor ovšem má za to, že pro příští rok nadále existuje prostor pro redukci základní sazby. Například nizozemská banka ING se zatím neobává nárůstu inflačních tlaků v Česku, jejž by podle některých tuzemských komentátorů měly vyvolat navýšené výdaje nové české vlády.
Naopak, banka pro příští rok pracuje s možným scénářem trvalejšího poklesu inflace v ČR pod úroveň dvou procent. ING proto dokonce nevylučuje, že ČNB letos přikročí ke snížení své základní sazby, neboť právě inflace může dle nizozemské banky trvaleji klesnout pod úroveň cíle ČNB ve výši dvou procent.
A protože je třeba podle ING čekat spíše snížení než zvýšení základní sazby, česká koruna zmírní své dosavadní letošní zpevňování a v příštím roce posílí jen k úrovni 24 korun za euro.
ČNB svojí poměrně přísnou měnovou politikou přispívá ke stlačení inflace na podprůměrnou úroveň v rámci EU. Podle Eurostatu činila meziroční inflace v Česku v listopadu 1,8 procenta, zatímco na Slovensku vykázala hodnotu 3,9 procenta a v Rakousku či Chorvatsku dokonce čtyři procenta.
Klíčovým důvodem je fakt, že Evropská centrální banka (ECB) drží základní sazby citelně níže než ta česká. ECB nastavuje svoji základní depozitní sazbu na úrovni dvou procent. Česko tak vykazuje poměrně nízkou inflaci, neboť platí korunou. Pokud by platilo eurem, byla by inflace třeba i více než dvojnásobná, jako je tomu v sousedním Rakousku nebo na Slovensku.
Již vzpomínaný hlubší deficit státního rozpočtu se v příštím roce může přiblížit úrovni 400 miliard korun. Nová vláda bude chtít ve státním rozpočtu pro příští rok udržet deficit veřejných financí pod hodnotou tří procent hrubého domácího produktu.
Hrubý domácí produkt (HDP) by měl letos dosáhnout v běžných cenách sumy 8 940 miliard korun, plyne z nejnovější, listopadové prognózy ministerstva financí. Tento údaj vychází z předpokladu letošního reálného růstu české ekonomiky o 2,4 procenta a růstu roku příštího o 2,2 procenta.
Vláda premiéra Petra Fialy počítala pro rok 2026 se schodkem veřejných financí čítajícím 1,9 procenta, a to při předpokládaném deficitu státního rozpočtu 286 miliard korun.
Jestliže by se příští rok měl místo toho schodek veřejných financí v režii kabinetu Andreje Babiše vyhoupnout na nejvýše tři procenta HDP, značí to za jinak stejných okolností nárůst deficitu státního rozpočtu maximálně na zhruba 384 miliard korun.
Což už skutečně není daleko od zmíněné psychologické úrovně 400 miliard korun. Česko tak ani v příštím roce zřejmě nedosáhne na lepší rating. Přitom celkové ratingové hodnocení Česka se už za působení Fialovy vlády vyvíjelo hůře než za všech předchozích kabinetů nastoupivších v ČR v tomto miléniu.
Fialův kabinet je totiž vůbec první, jenž začal Česku vládnout v tomto tisíciletí, vládl déle než dvanáct měsíců a přitom se za jeho působení ratingové hodnocení Česka vůbec nezlepšilo. Za působení všech předchozích kabinetů tohoto milénia, které vládly alespoň jeden rok, se vždy zlepšilo.
Stagnace ratingu bude podle všeho charakterizovat i rok 2026. Přesto by mohlo jít o ekonomicky opět docela dobrý rok.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
