Z jednoho slabého měsíce zatím netřeba vyvozovat silné závěry – zvláště když přichází po čtyřměsíčním růstu. Na obzoru se však objevilo nové riziko v podobě negativních dopadů konfliktu na Blízkém východě.
Při pohledu na jednotlivé sektory se nedařilo především zpracovatelskému průmyslu, který meziměsíčně odepsal téměř 4 procenta. Produkce ale tentokrát klesla ve většině průmyslových odvětví, včetně páteřního automotive a strojírenství.
Výjimkou byla díky chladnému počasí energetika, kde se výroba v lednu zvýšila o více než 11 procent. Celkově platí, že průmyslová výroba nadále přešlapuje na místě a zůstává zhruba na úrovni předpandemického roku 2019.
Problémem číslo jedna je stále slabá zahraniční poptávka, což koneckonců potvrzují i slabá lednová čísla z německého průmyslu. K viditelnějšímu oživení tak stále vede dlouhá cesta, pozitivní zprávou je ale růst hodnoty nových zakázek. Ty v lednu vzrostly o meziročních 9,8 procenta, především zásluhou automotive, který zůstává tahounem průmyslu.
Scénář postupného oživení průmyslové aktivity komplikuje aktuální dění na Blízkém východě. Podstatným rizikem jsou zejména dražší energie v čele s ropou a plynem, k problémům ale může opětovně docházet i v dodavatelských řetězcích. V důsledku vysoké nejistoty bezprostředně hrozí i zhoršení podnikatelského sentimentu.
Pokud by měl konflikt trvat delší dobu, hrozí i nižší ochota investovat. Zvláště zranitelná jsou v tomto ohledu energeticky náročná odvětví – mnohá z nich se totiž ještě plně nevypořádala s energetickým šokem z roku 2022. Příkladem jsou producenti základních kovů, jejichž výroba je oproti roku 2019 nižší o pětinu.
O tom, jak tvrdý bude dopad íránského šoku na český průmysl, rozhodne primárně délka jeho trvání. Pokud půjde o krátkodobý konflikt v řádu několika málo týdnů, pak bude negativní dopad na průmysl, ale i celou ekonomiku relativně mírný a neměl by narušit jinak pozitivní vyhlídky.
Bezprostředně se však obáváme zejména vývoje na ropném trhu. Ten čelí historicky nevídanému výpadku dodávek a omezení produkce států v Perském zálivu, přičemž propustnost klíčového škrtícího bodu – Hormuzského průlivu – zůstává citelně omezená. V tomto scénáři hrozí podle našeho názoru daleko vyšší ceny ropy, než současných zhruba 100 dolarů za barel.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
