Byl to ústřední bod předvolební kampaně koalice Spolu. Tvrdila, že pokud vyhraje hnutí ANO a domluví se na nové vlády s extremisty, především z SPD a Stačilo!, pro Českou republiku to bude znamenat ztrátu mezinárodní prestiže, a především odklon od západní orientace na východ.
Stačilo! se sice do sněmovny nakonec nedostalo, ale hnutí okolo Tomia Okamury okamžitě po oznámení volebních výsledků začalo spolu s Motoristy sobě vyjednávat s Andrejem Babišem o novém vládním kabinetu.
Zahraniční program SPD je dostatečně známý a je v příkrém rozporu s dosavadní politikou koalice Spolu. Usiluje například o referendu o vystoupení Česka z NATO a Evropské unie, což by pro republiku byla bezpečnostní a ekonomická katastrofa – a ANO to naštěstí odmítá.
S Babišem ale Okamura nachází v mnohém společnou řeč ohledně další pomoci České republiky Ukrajině, která se už více než tři a půl roku brání brutální ruské agresi. Nejistý je třeba osud muniční iniciativy, v níž má Česko těžko nahraditelnou roli.
Končící vládní koalice Spolu proti změně zahraničněpolitické orientace varuje i po volbách, ale neudělala prakticky nic, aby tomu zabránila – byť také k tomu dostala od voličů poměrně silný mandát v podobě více než 1,3 milionu hlasů.
Možná, že by namísto neustálého vykřikování „s Babišem nikdy!“, mělo překousnout vzájemné rozpory a více se snažit něco pro reputaci a mezinárodní prestiž České republiky udělat. Třeba mu nabídnout omezenou spolupráci a dát mu jeho vysněnou jednobarevnou vládu.
Jak by to mohlo vypadat? Domluvit se s ním a třeba i uzavřít písemnou dohodu, že Spolu při hlasování ve sněmovně podpoří jednobarevný kabinet ANO s podmínkou na zachování muniční iniciativy a dalších zahraničních otázek – na nichž by se domluvili.
V žádném případě by to neměla být druhá opoziční smlouva, kterou v roce 1998 uzavřel premiér Miloš Zeman (tehdy ČSSD) s opozičním Václavem Klausem (tehdy ODS). Ze strany Spolu by šlo o jednorázový krok, jedno hlasování o vládě, pak už by se chovala jako standardní opozice.
Možná to je naivní představa a samozřejmě je možné, že by na to Babiš nepřistoupil, nebo že by se případná jednání o jednorázové dohodě dostala do slepé uličky. Jenže Spolu se o nic takového ani nepokusilo, ani to vítěznému ANO nenabídlo. Mohla by si tím i vylepšit pověst u veřejnosti – že se snaží o dohodu.
A pokud by nějaký takový projekt vyšel, zůstal by Okamura a další extremisté „mimo hru“. Možná by nakonec i Babiš byl přístupný k nějaké dohodě, pokud by mu zajistila start jednobarevné vlády, i když pak by u každého dalšího hlasování ve sněmovně musel tvrdě vyjednávat.
Pochopitelně je také možné, že by se Babiš od případné dohody se Spolu odklonil, jenže v tom případě by riskoval hlasování o nedůvěře, což by v případě menšinového kabinetu bez širší podpory mohl představovat vážný problém.
Aktuální vyjednávání o nové vládě ukazují, že už je možná na takové vyjednávání mezi Spolu a Stačilo pozdě, že už rozdělení ministerských postů mezi novou trojkoalici nic nezabrání. Ale dokud se nové vládě nevysloví ve sněmovně důvěra, není hotové vlastně nic. Čas ještě je.
