S takto ambiciózní podporou jsou spojeny i nemalé náklady. S tímto se však budou v následujících letech potýkat vlády v globálním měřítku.
V případě americké vlády se hledání financí postupně vykresluje v možných daňových změnách, a to jak na straně zdanění kapitálových zisků, tak v podobě růstu korporátních daní. Cílem bude naplnění státní kasy, ale současně i snaha částečného přerozdělení bohatství ve společnosti.
Rozevřené sociální nůžky
Přes poplach na Wall Street existuje silná veřejná podpora pro Bidenův návrh. Celá 62 procenta Američanů věří, že lidé s vyššími příjmy platí méně, než je jejich skutečný spravedlivý podíl na daních. Podle statistik z minulého roku se příjmové a majetkové poměry v USA výrazně rozchází. Poslední čísla poukazují na fakt, že deset procent nejbohatších lidí se podílí na více než polovině národního příjmu. U této skupiny navíc tvoří spotřeba méně než 65 procent celkového příjmu.
Naopak spodních deset procent z nízkopříjmových skupin obyvatelstva dává na spotřebu 99 procent. U chudších domácností nezůstává žádný volný finanční přebytek na vytváření investičních rezerv. Proto se stále častěji diskutuje o výrazné sociální nerovnosti.
Jiný zajímavý pohled na danou problematiku zdůrazňuje výši majetku koncentrovanou v rukou malého počtu těch nejmovitějších. Přesně 50 nejbohatších Američanů vlastní stejně velký majetek, jako 165 milionů nejméně majetných. Se závěry nerovných dopadů na jednotlivé sociální vrstvy přišla i Světová banka.
Co má šanci projít Kongresem?
Bílý dům údajně navrhne téměř zdvojnásobení daní z kapitálových zisků na 39,6 procenta u lidí vydělávajících více než jeden milion dolarů, což by byla nejvyšší sazba daně z investičních zisků od 20. let minulého století. Další sazba daně, určená pro korporace, by se mohla zvýšit na 28 procent oproti současným 21 procentům.
Podobné daňové změny budou muset projít usilovným bojem v Kongresu, kde mají demokraté úzkou většinu. Bílý dům již musel přijít s nabídkou snížení objemu masivního infrastrukturního balíku navrhovaného prezidentem Joem Bidenem z 2,3 na 1,7 bilionu dolarů ve snaze vyjít vstříc republikánům.
Zaměření na daňové ráje
Dopad takových změn bude citelný i na finanční trhy, kdy by se primární efekt mohl projevit na vykazovaných čistých ziscích akciových společností a samotném investičním apetitu bohatších investorů. Růst daní by tak mohl motivovat některé podniky ke snahám optimalizovat daňovou zátěž přechodem pod zahraniční daňový systém.
Biden tak hodlá rovněž změnit některá pravidla, která nyní umožňují americkým firmám daně obcházet a ukládat svoje zisky v daňových rájích. Cílem je zajistit, aby společnosti platily minimální částku daně „doma“.
Snahou je zabránit firmám ve vyhýbání se daním založením ústředí v zemích s nižšími sazbami, což je praxe převládající zvláště mezi technologickými společnostmi. Provozní přítomnost společností v daném daňovém ráji přitom často není de facto žádná.
Údajně podle posledních známých dat z roku 2016 Bermudy plus čtyři další populární daňové ráje – Nizozemsko, Irsko, Švýcarsko a Lucembursko – představovaly 43 procenta zahraničních příjmů amerických nadnárodních společností, ale pouze sedm procent jejich zahraničních investic.
Hlavní ekonomka Mezinárodního měnového fondu Gita Gopinathová zdůraznila existenci velkého množství společností vyhýbajících se daňovým povinnostem, což snižuje zasaženým ekonomikám daňový základ, důležitý pro státní příjmy na financování nezbytných sociálních a ekonomických výdajů.
Autor je investiční analytik společnosti Fincentrum & Swiss Life Select
(Redakčně upraveno)
