A začátek roku 2026 to jen potvrzuje. Nejdříve to byla americká vojenská operace ve Venezuela, nyní přebírá štafetu Írán, kde od konce prosince probíhají masivní protirežimní protesty.
Íránský režim je pod tlakem již delší dobu – strategicky oslabil kvůli ztrátě regionálních partnerů v čele s Asadovým syrským režimem. V uplynulém roce navíc utrpěl výrazné ztráty na vojenských i nukleárních zařízeních během dvanáctidenní války s Izraelem podporovaným USA.
Zároveň se při útocích ukázaly limity íránské aliance s Ruskem a Čínou – ani jedna ze stran totiž nedokázala Teheránu nabídnout efektivní vojenskou podporu.
Dojde v Íránu ke změně konzervativního režimu? To si z naší pozice netroufáme odhadnout – zásadní roli však budou hrát Spojené státy. Prezident Trump nejprve oznámil 25% cla na země obchodující s Íránem, čímž cílí zejména na Čínu a Rusko.
Následně Íráncům vzkázal, že „pomoc je na cestě“, i když její konkrétní podoba zůstává zatím nejasná. Jen pro ilustraci – tržní sázky na Polymarketu aktuálně dávají 62% pravděpodobnost americkému vojenskému úderu do konce ledna.
Jisté je každopádně jedno: Volatilní geopolitika znamená volatilní trhy. Pozitivní impuls dostává zlato jako bezpečný přístav, svou roli však sehrává i tzv. debasement trade, tedy sázky na znehodnocení dolaru.
A pochopitelně také ropa, která zdražuje na 65 dolarů za barel. Írán je totiž úplně jiný příběh než Venezuela. Teherán sice nemá tak rozsáhlé ropné zásoby, zato je jeho aktuální těžba přibližně třikrát vyšší než ve Venezuele.
Její případný výpadek by ropný trh významně pocítil – byť se toto riziko zatím nejeví jako bezprostřední. Podobně, jako v případě Venezuely, jsou však v ohrožení zejména čínské zájmy. Čína totiž odebírá téměř veškerou íránskou ropu, která tvoří zhruba 14 procent jejích celkových dovozů.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
