Pracovní síla se primárně rekrutuje z lidí mez 15 a 65 lety. Do roku 1980 do roku 2009 se počet lidí v tomto věku, tedy potenciální pracovní síla, zvyšoval o průměrných 31 tisíc lidí ročně. Paráda. Stárnutí obyvatel je ale neúprosné. Takže silné poválečné ročníky si zamířily do důchodu. Navíc po pádu komunismu poklesla míra porodností, takže přítok do pracovní síly také polevil.
Od roku 2010 do letošního roku se tak každoročně snížil počet lidí ve skupině 15 až 65 let v průměru o 59 tisíc lidí ročně. A pokles se jen tak brzo nezastaví. V následujících pěti letech přijde pracovní trh o dalších potenciálních 246 tisíc lidí. To pro vás není pěkná představa.
Ano, můžeme pokles vykompenzovat dovozem pracovníků ze zahraničí, především z východu, jak je u nás zvykem. Podle odhadů statistického úřadu ale cizinci vykompenzují jen zhruba polovinu tohoto propadu. Takže z 246 tisíc se stane „jen“ 127 tisíc.
Dříve narození si pamatují na obtížné shánění dárků, ale i vlastně relativně běžného zboží během éry socialismu. Nejčastěji jste mohli slyšet „Nejsou a nebudou!“ Tak podobně to bude s trhem práce a volnými lidmi. Nejsou a nebudou. Lidí bude méně a méně. Růst ekonomiky a životní úrovně nebudeme moci nahonit zvyšováním zaměstnanosti, ale jen a jen produktivitou. S tím je konzistentní jen sázka na vzdělání, automatizaci, robotizaci a digitalizaci.
Autor je hlavní ekonom České spořitelny
(Redakčně upraveno)
