Pokud se navíc v rámci sloučení ministerstev podaří efektivně vyloučit duplicity a naopak využít synergií, už samotný akt sloučení povede k úspoře, přičemž takto získané prostředky lze využít právě třeba v rámci dekarbonizačního úsilí. Hlavní nástrahou je ovšem kromě obvyklé rezistence byrokracie vůči prováděním změnám – jelikož žádný úředník přirozeně nechce přijít o své razítko, tím méně o svoji práci – také samotný rozsah agendy zrovna ministerstev průmyslu a obchodu a dopravy. Česká ekonomika je prakticky nejprůmyslovější v rámci EU, takže ještě přidáním dopravní agendy by vzniklo de facto superministerstvo, jež by svým záběrem v jistém ohledu nemělo v ČR ani vzdáleně konkurenci.
Dále se nabízí například sloučení ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí, které navrhuje část opozice. Zde by mohlo být sloučení jednodušší než v případě sloučení ministerstev průmyslu a obchodu a dopravy. Brání mu ovšem politické zájmy, resp. jejich neexistence, a opět i rezistence byrokracie vůči změnám. Neexistencí politického zájmu je míněno to, že premiér Babiš netouží rozšířit agendu ani ministru životního prostředí Brabcovi, ani ministru zemědělství Tomanovi. Nejsou zkrátka jeho „pravou rukou“, tak jako momentálně ministr Karel Havlíček.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
