Jaký máš vztah ke knižní předloze Lea Rostena? Kdy jsi ji četl poprvé, co tě na ní baví?
Kniha pro mě byla něčím záhadným. Jako dítě a potom jako student gymnázia jsem o ní mnoho slyšel, ale nečetl jsem ji. Zato moje maminka ji měla u postele a dalo se zaslechnout, jak se uprostřed noci směje, když nemohla spát a otevřela ji. To ve mně vzbudilo zvědavost, a tak jsem ji jednou okusil. A smál jsem se i v noci.
Jak vznikl nápad dramatizovat tento román? Na první pohled se to může zdát jako oříšek nejen překladatelský, ale i adaptační.
Nápad dramatizovat tento román vznikl vlastně na objednávku, když jsem byl požádán o nějaký komediální titul, který by potěšil široké diváctvo. Ale protože takových titulů je nedostatek nebo se hrají pořád dokola ty samé, tak jsem se rozhodl nahlédnout mezi oblíbené romány a narazil jsem na Pana Kaplana.
Volil jsem svůj oblíbený překlad Pavla Eisnera. Nicméně byl to velký oříšek, protože je to vlastně původně jenom kniha humoristických fejetonů, které byly vydávány novinářsky, a já jsem si musel domyslet celý příběh a dát to dohromady jako hru. Byla to skutečně výzva, ale to mě na tom bavilo.
Kdo je podle tebe Hyman Kaplan?
Pan Kaplan je velmi sympatický a velmi komický smutný muž. Je to vlastně klaun, pro mě někdo jako Frigo. Jedna z těch postav, které mám rád, se kterými se můžu ztotožnit, a tak se na to, že si ho sám zahraju, velmi těším.
Jak si rozumíš s cizími jazyky?
S cizími jazyky si rozumím velmi tragicky. Čili nerozumím si s nimi. Umím trochu anglicky, trochu rusky z dávných dob, ale nic neumím tak, abych s tím byl spokojen. A tak, pokud možno, nevyjíždím.
Umíš si představit, že bys ty sám žil v emigraci, v cizí zemi?
Žít v emigraci, to by pro mne byla smrt. Tato otázka mi byla položena mými rodiči někdy v 80. letech a já jsem tu myšlenku zavrhl. Řekl jsem, ať radši jedou beze mne, že já bych asi v cizině umřel. Dost se tomu divili, ale dneska, ve svých letech, bych odpověděl stejně. Já prostě potřebuji žít tady u nás doma.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
