Čínská ekonomika může postupně ztrácet na dynamice růstu oproti obecnému očekávání, zatímco USA svůj ekonomický výhled stále navyšují. Tomuto vývoji se tak přizpůsobují i měnové politiky. Případné zvedání úrokových sazeb by nadále snižovalo cenu dluhopisů. Stabilizace úrokové politiky by v případě Číny mohla dluhopisy udržet na uzdě.
Čína v minulém roce prožila velice rychlé zotavování. Od druhého čtvrtletí až do konce loňského roku byla zdaleka nejvýkonnější hlavní ekonomikou, na čemž se podílely tři faktory. V její prospěch hrál fakt, že šíření koronaviru se rychle dostalo pod kontrolu a také byla rychle přijata podpora fiskální politiky.
Neméně důležitou skutečností byl i vynucený přesun preferencí spotřebitelů, když protikoronavirová omezení přepsala vzorec globální spotřebitelské poptávky směrem od služeb ke zboží, které Čína vyváží. Nyní ale může nastat jiná situace a tyto podpůrné faktory mohou vyprchat.
O tom svědčí i rétorika čínského politického vedení, které bude údajně opouštět od poskytování plošné nouzové podpory nasměrováním svého úsilí ve prospěch řešení problémů s budováním dluhu a rizik finanční stability. Plány byly uveřejněny na Národním lidovém kongresu, kde bylo nastíněno, že předpokládané zpřísnění fiskální politiky může v letošním roce dosahovat zhruba tří procent hrubého domácího produktu (HDP).
Dále se také jedná o zavedení omezení směřujících na limitování toku úvěrů do sektoru nemovitostí. Takový scénář by mohl vést spíše k přiměřenému růstu ekonomiky nevyžadující výrazné zpřísnění měnové politiky centrální bankou. To by byly dobré zprávy právě pro lokální státní dluhopisy.
Naproti tomu Bidenova administrativa právě schválila další obrovský balíček fiskálních stimulů, tentokrát v hodnotě přibližně deseti procent HDP s tím, že se plánují velká navýšení výdajů na infrastrukturu a také do obnovitelných zdrojů energií.
Neklid na východní frontě finančních trhů
Rusko-ukrajinské napětí opět eskaluje hromaděním vojenské techniky podél rusko-ukrajinské hranice, což představuje jak velkou politickou hrozbu destabilizace v regionu, tak zhoršení stávajících makroekonomických ukazatelů, které jsou již nyní v kontextu koronavirové doby velice zranitelné.
Ukrajina od ruské anexe Krymu a propuknutí ozbrojeného konfliktu v Donbasu na jaře 2014 obviňuje Rusko z agrese a okupace ukrajinských území. Moskva přímé zapojení do konfliktu popírá i přesto, že do zajetí padly stovky ruských vojáků a o ruské účasti svědčí řada dalších důkazů. Boje si dosud vyžádaly více než třináct tisíc mrtvých.
Krize v Rusku, která začala v roce 2014, zrychlila odliv kapitálu a zapříčinila prudký pád cen akcií, dluhopisů a měny. Tento vývoj nastal především v reakci na americké sankce, které se z původního zaměření na jednotlivé osoby rozšířily na omezení přístupu ruského businessu ke globálním kapitálovým trhům.
Ruské finanční trhy tak nyní opět čelí riziku, kdy se mohou ocitnout pod tlakem, pokud se situace zhorší. Na druhou stranu je důležité zdůraznit, že minimálně skrze pohled sníženého zahraničního zadlužení privátního ruského sektoru situace vypadá o něco zdravější a v tomto případě i lehce stabilnější.
Pro Ukrajinu je klíčová spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem. Harmonogram splácení zahraničního dluhu Ukrajiny poukazuje na úroky a jistinu ve výši 13 miliard dolarů splatné v tomto roce, z toho 40 procent dluží vláda. To může být velice náročné na devizové rezervy a následný dopad na vývoj lokální měny.
U obou zemí přitom hrozí, že by depreciace měn mohla vést k nastartování růstu inflace. V takovém případě by byly centrální banky pravděpodobně nuceny reagovat agresivnějším utahováním měnové politiky. Ruská centrální banka přitom již za sebou má zvyšování sazeb, když inflace dosáhla 5,8 procenta.
Autor je investiční analytik Fincentrum & Swiss Life Select
(Redakčně upraveno)
