Podle posledních dat Eurostatu vzrostly ceny bytů mezi lety 2010 a 2025 o 142 procent, nejhorší situace je tradičně v Praze.
„I v letošním roce se Praha řadí mezi metropole s nejhorší dostupností vlastního bydlení v Evropě. Situace zůstává nepříznivá a zásadní změny zatím nejsou na obzoru. Rozdíl mezi růstem mezd a cenou nemovitostí se dále prohlubuje, protože mzdy nedokáží držet krok s rostoucími náklady na rezidenční bydlení,“ potvrdil vedoucí partner oddělení finančního poradenství v Deloitte Miroslav Linhart.
Vysoké ceny tak vedou k rostoucímu zájmu o investice v zahraničí. Oblíbeným evropským lokalitám, jako jsou Řecko, Itálie nebo Španělsko, se však zdražování také nevyhýbá, navíc řada atraktivních lokalit je již rozebraná. Do hledáčku se proto dostávají místa, kde realitní trhy teprve vznikají, zejména v Asii.
Například trh s nemovitostmi v Indonésii zaznamenal v uplynulém desetiletí značný růst. Podle dat společnosti Mordor Intelligence měl v loňském roce hodnotu 67 miliard dolarů, očekávaná hodnota je dokonce 87 miliard dolarů v roce 2030. Vzestup realitního sektoru navíc podporuje místní vláda zlepšováním infrastruktury a usnadněním byrokracie.
Velmi oblíbené Bali již začíná narážet na vlastní kapacity a místní trh s nemovitostmi začíná být do značné míry nasycený. Developerské společnosti tak svou pozornost začínají přesouvat k dalším ostrovům poblíž (Sumba, Lombok, Sunbawa – pozn. red.). Snížení závislosti je jediném ostrově vítá i indonéská vláda.
U Čechů i Slováků jsou přitom tyto ostrovy čím dál populárnější. U firmy Arya Properties, která se na oblast specializuje, tvoří nejvyšší podíl z hlediska národností investoři ze Slovenska, a to zhruba pětinový. Spolu s těmi českými pak tvoří třetinu všech investorů. Mezi oběma národy panují značné rozdíly v motivaci, proč se k nákupu ve vzdálené lokalitě odhodlat.
„Oba národy vidí nemovitost primárně jako investici, nicméně Slováci ve většině případů uvádí jako jeden z argumentů pro koupi i strach z války. Nemovitost v Asii zkrátka vnímají jako plán B, pokud by rusko-ukrajinský konflikt zasáhl v nějaké míře i Slovensko,“ upřesňuje generální ředitel společnosti Petr Hemerka.
Svou roli hraje blízkost k ohnisku konfliktu i fakt, že v posledních prezidentských volbách bylo téma válečné hrozby silně akcentováno.
Evropané obecně tvoří drtivou většinu lidí, kteří vily v Indonésii kupují. „Zpočátku si nemovitosti pořizovali zejména čeští a slovenští zájemci. V té době byla v Evropě vysoká inflace, nedostatek kvalitních nemovitostí, obavy z rozšíření války a celková nejistota. Postupem času se však rozptyl zájemců z hlediska původu výrazně rozšířil.
Dnes prodáváme globálně – klienti přicházejí z celé Evropy, Blízkého východu, jihovýchodní Asie, Austrálie a také z USA,“ dodává Hemerka.
Ceny se výrazně liší v závislosti na typu nemovitosti – od glamp (luxusní kempování) vil o výměře 40 metrů čtverečních za 1,2 milionu korun až po třípokojové vily s bazénem o rozloze 200 metrů čtverečních za 6,3 milionu korun. Právě o glamp vily je, vzhledem k jejich ceně, největší zájem.
Možnost trávit českou zimu v exotické destinaci je důvod jistě lákavý, ale zdaleka ne ten hlavní. S tímto záměrem svou nemovitost kupuje jen pět až deset procent zájemců, a to zejména těch, co mají k Indonésii geograficky blízko.
Zbytek nemovitost vnímá zejména jako investici a dále ji pronajímá. Návratnost se pohybuje kolem 20 procent ročně. Situace je o to jednodušší, že na těchto trzích neplatí přísně restrikce, například ohledně Airbnb, jako v tradičních evropských městech.
Ve prospěch Indonésie hovoří i poměrně nízká daň při koupi, která činí pět procent, pronájem je pak zdaněn 10 až 20 procenty z hrubého příjmu. Zkušenost je taková, že svůj nový domov navštíví majitelé především bezprostředně po koupi, ale na další či kratší dovolené pak volí destinace jiné, zejména v Evropě.
Lidé si pořizují nemovitosti v Indonésii, ale i Thajsku nebo Vietnamu, primárně z investičních důvodů také proto, že tamní legislativa umožňuje osobám ze zahraničí vlastnit nemovitost jen po určitou dobu, poté přechází zpět na vlastníka, který objekt postavil. Na Bali je období tzv. leaseholdu omezeno na 25 let, na ostatních ostrovech může být až 80 let.
Cestou, jak lze získat plné vlastnictví nemovitosti, je prostřednictvím místního občana, který je formálně veden jako majitel, případně založením indonéské společnosti.
Rozdílná kupní síla jednotlivých národností se projevuje také v přístupu k investici. Zatímco Češi a Slováci si stavbu pravidelně kontrolují a o průběh se aktivně zajímají, pro investory z ekonomicky silnějších zemí není vložená částka tak významná a k majetku přistupují méně obezřetně.
„Výjimkou v minulosti nebyly ani případy, kdy si lidé nemovitost pořídili, aniž by si ji přijeli prohlédnout,“ uzavírá Petr Hemerka.
Dokončení
