Tehdy downgrade rovněž spustil výprodeje, ovšem jen amerických akcií, dolar zůstal naopak stabilní a americké vládní dluhopisy dokonce pro negativní ratingové akci zažily jeden z nejlepších měsíců. V čem je situace ve srovnání s rokem 2011 dnes jiná?
Primárně jde o celkovou výši veřejného zadlužení, která determinuje manévrovací prostor současných tvůrců americké hospodářské politiky. Aktuální výše amerického vládního dluhu činí 122 procent hrubého domácího produktu (HDP), což je přibližně o 30procentních bodů více, než tomu bylo v inkriminovaném roce 2011.
Z toho se rovněž odvíjí zcela jiná dluhová služba, když výdaje placené na úhradu úrokových nákladů z dluhu činí v současnosti okolo 3,5 procenta, přičemž tehdy to bylo jen 1,5 procenta. To je obrovský rozdíl, který plyne nejenom z toho, že absolutní výše dluhu je dnes daleko vyšší než před třinácti lety, ale navíc průměrná úroková sazba placená z dluhu se rovněž nachází výše (3,3 % vs. 2,9 %).
Vysoké úrokové náklady – mimochodem aktuálně vyšší než na obranu – tak jednoznačně brání tomu, aby celkový federální rozpočtový deficit rychle klesl na udržitelnou úroveň. Tou přitom rozhodně není po Bidenově administrativě zděděných téměř sedm procent HDP, ale spíše tři procenta, o kterých sní současný americký ministr financí Bessent.
Ovšem dostat se ze sedmi procent HDP na tři by vyžadovalo radikální úspory v rozpočtu a snížení překlopení tzv. primárního rozpočtového schodku do přebytku (jde o rozpočtovou bilanci bez započtení výdajů na úroky, pozn. aut.). K tomu však ve Washingtonu není politická vůle, což je mimochodem jeden ze společných rysů s fiskální situací v roce 2011.
Tehdy prezident Obama čelil republikánům ve vedení Kongresu, čímž se vzájemně blokovali. Dnes sice republikáni kontrolují Bílý dům a celý Kongres, ale k akci je blokují vlastní předvolební daňové sliby. Sázet přitom na vyšší příjmy z vyšší cel je příliš optimistické, neboť mohou deficit snížit maximálně o jedno procento HDP (ročně).
Co si tedy ze srovnání dvou downgradů ratingu USA odnést? Primárně to, že situace je podstatně horší dnes než před deseti či patnácti lety a že pokud nechce Bílý dům, resp. republikánský Kongres riskovat výraznější plošné výprodeje amerických aktiv, tak musí našlapovat velmi opatrně.
Na delším konci dolarové výnosové křivky se totiž zabudovává riziková prémie, která nejenže může sestřelit další americká aktiva, ale i poškodit reálnou ekonomiku.
Autor je analytik ČSOB
(Redakčně upraveno)
