S termínovými kontrakty na nový typ povolenek se v Lipsku obchoduje od první poloviny letošního července. Od té doby již cena daného kontraktu stoupla o sedm procent. Vývoj cen povolenek musí zajímat i české domácnosti, ale také firmy a podniky.
Takzvaná povolenka pro domácnosti, které česká vláda schválila přijetím balíku opatření Fit for 55, jenž je páteří Green Dealu EU, fakticky představuje novou zelenou daň, kterou budou platit právě od roku 2027.
Budou ji platit v ceně pohonných hmot, jako je benzín nebo motorová nafta, ale nová daň také zatíží vytápění domů a bytů, například vytápění uhlím nebo zemním plynem. Zavedení nových povolenek ovšem také zvýší obecnou inflaci v celé české ekonomice. Zasáhne tak i ty občany, kteří topí tepelným čerpadlem a jezdí v elektromobilu.
Nizozemská banka ING očekává kvůli novým emisním povolenkám v Česku toto celkové zdražení výraznější, než jako ve své aktuální prognóze předpokládá Česká národní banka (ČNB). ING ve své analýze zveřejněné minulý týden počítá, že v roce 2027 stoupne celková inflace kvůli novým povolenkám o 1,2 procentního bodu nad rámec inflace, jež by nastala bez nich.
ČNB ve prognóze ze srpna povolenkám přisoudila očekáváný inflační dopad čítající roku 2027 celkem 0,9 procentního bodu. To vše však platí, jen pokud bude cena povolenek pod úrovní stropu, tedy maximálně 57 eur za kus. Jenže např. americká investiční společnost KraneShares prognózuje cenu povolenek v roce 2027 kolem 115 eur za kus, tedy na zhruba dvojnásobku úrovně, s níž počítá ING.
Za prognózu společnosti KraneShares, s níž poradensky spolupracuje laureát Nobelovy ceny za ekonomii Robert Engle, se staví také studie mezinárodního týmu vědců, který na svých stránkách uveřejňuje Massachusettská univerzita v Amherstu nebo německá Bertelsmannova nadace, jedna z největších svého druhu v zemi našeho západního souseda.
Tato studie varuje před šokovým zdražením, které mají nové povolenky od roku 2027 způsobit. V Německu podle ní může kvůli povolenkám nastat takzvaná šoková inflace, resp. uhlíková inflace. Přitom Němci mají vyšší kupní sílu než obyvatelé Česka, takže Češi budou zasaženi ještě tíživěji. Pro celou EU totiž bude platit jedna jediná cena nového typu povolenky.
Zmíněná studie prognózuje, že do roku 2030 vyskočí cena takzvané povolenky pro domácnosti minimálně zhruba na cenu 200 eur za kus, maximálně však 400 eur za kus. S žádným stropem, na který před volbami odkazují někteří čeští politici, se evidentně nepočítá. Při průměrné vyhlížené ceně povolenek, tedy 300 eur za kus, by pohonné hmoty v ČR zdražily v průměru o takřka 23 korun za litr.
O další desetitisíce ročně by běžné české domácnosti zdražilo vytápění plynem či uhlím a další desítky tisíc by k životním nákladům domácností přidal celkový inflační šok, jenž by cenovou hladinu zvednul napříč celou ekonomikou. Takzvané emisní povolenky pro domácnosti se totiž mají vztahovat i na firmy a podniky tak, aby roku 2027 systém povolenek pokrýval 85 procent unijní ekonomiky.
Běžná domácnost, která topí plynem a má automobil spalující motorovou naftu, by si za tyto dvě položky při ceně 300 eur za povolenku připlatila ročně takřka 60 000 Kč, vyplývá za kalkulačky Kurzy.cz. Kalkulačka ovšem nezapočítává právě ještě celkový inflační dopad, neboť nové povolenky zatíží nejen domácnosti, ale také naprostou většinu firem a podniků.
Celkový růst životních nákladů běžné české domácnosti při ceně povolenky 300 eur za kus by se tak pohyboval kolem 90 000 korun ročně. Přes veškerou závažnost dopadu nových povolenek na rozpočty domácností i firem se však zdá, že četní tuzemští politici ani veřejnost pořád nerozumí tomu, jak mají emisní povolenky vlastně fungovat. A že jejich cena musí trendově stále růst.
Proto je slib trvalejšího zastropování cen povolenek nesmysl už ze samé jejich definice; takový slib je v příkrém rozporu s podstatnou jejich fungování. Protože jedině trendovým růstem ceny povolenky je dosaženo efektu, kdy se postupně zužuje okruh podniků, firem a brzy také domácností, jimž se ještě vyplatí koupit povolenku a vypouštět díky tomu emise do ovzduší dále.
Ostatně i proto Evropská komise dala přednost emisním povolenkám před uhlíkovými daněmi. Emisní povolenky nemají v názvu obsaženo slovo „daň“, takže je veřejnost přijme snáze. Snáze je akceptuje, neboť má mylný dojem, že o žádnou novou daň nejde.
A přesto, že to daň vlastně je, nejmenuje se tak, přičemž ještě navíc její „sazba“ trendově poroste. Musí růst, jak už víme. Není tedy fixovaná jako u klasické daně, takže výnos z povolenek pro „erár“ neustále narůstá, aniž by bylo nutné sazbu explicitně zvyšovat, což je u veřejnosti vždy nepopulární.
Navíc, tento růst přitom bruselští politici a úředníci opět nebudou mít „na triku“, neboť přece půjde o nevinný výsledek vývoje na burze, ať už v Lipsku nebo v Londýně, kde se, na tamní burze ICE, s novými povolenkami, resp. termínovými kontrakty na ně, již také obchoduje, a to od začátku letošního května.
A na obou těchto burzách dané povolenky citelně zdražují a jdou už nyní vysoko nad údajný strop; jsou už takřka na jeho dvojnásobku, vyjdeme-li z údajného stropu 45 eur, tedy stropu, jež není upraven o inflaci a na nějž se stále někteří čeští politici odvolávají.
Rostoucí cena povolenky je něco jako postupně se utahující smyčka, kdy nakonec i ty podniky, firmy a domácnosti, jimž se ještě nedávno vyplatila povolenka, raději investují do dekarbonizace (v případě domácností nákupem tepelného čerpadla nebo elektromobilu apod., pozn. aut.), než aby platily ještě vyšší cenu povolenky, v případě domácností brzy již v ceně pohonných hmot či vytápění domu či bytu.
Postupně rostoucí cena povolenky má zajistit, že nakonec dekarbonizují i ty firmy a domácnosti, pro něž jsou náklady dekarbonizace relativně velmi vysoké, takže při nižší ceně povolenky by se jim vyplatilo vypouštět emise do ovzduší dále.
Pokud se má k roku 2050 docílit uhlíkové neutrality, hlavního cíle Green Dealu, musí do té doby plně dekarbonizovat prakticky všechny firmy a domácnosti EU. Proto musí povolenky dále zdražovat – aby nakonec dekarbonizovali i ti, pro něž jsou náklady takového činu dramaticky vysoké. Anebo aby se svým byznysem přestali, skončili s ním. Což si lze představit v případě firem, hůře už domácností…
Vyhlídka trendově stále rostoucí ceny zároveň představuje pozvánku pro různé spekulanty, hedgeové fondy a další finanční domy ze všech koutů planety, včetně třeba i Číny, kteří do povolenek investují ne proto, aby si koupili odpustek za vlastní emise, ale aby sami zbohatli spekulací na růst ceny, jako jsou zvyklí bohatnout třeba na akciích.
Brusel tyto spekulanty zjevně skrytě vítá, protože svými investicemi do povolenek šponují jejich cenu a nutí a budou nutit firmy a domácnosti v EU k ještě rychlejší dekarbonizaci. Vzniká tak symbiotický vztah mezi bruselským úřednictvem a finančníky z celého světa: První si plní své ideologické zelené cíle, druzí oportunisticky bohatnou.
Ekonomika EU přitom skomírá ztrátou konkurenceschopnosti v globálním měřítku a domácnosti se musí sžít s propadem vlastní životní úrovně. A to vše ve jménu snížení globální teploty do roku 2050 o 0,003 stupně Celsia, které povolenky zajistí přinejlepším, jak vyplývá z klimatického modelu OSN.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
