Existují dny, které se do historie zapíší samy, bez ohledu na to, zda o to jejich aktéři stojí. Čtrnáctý únor 1929 byl jedním z nich. Zatímco Amerika slavila svátek zamilovaných, v Chicagu se odehrál čin, který se stal mementem celé jedné epochy. Masakr na svatého Valentýna nebyl „jen“ další gangsterskou vraždou. Byl to okamžik, kdy se organizovaný zločin přestal skrývat a bez ostychu ukázal svou sílu.
Amerika v sevření prohibice
Abychom pochopili, proč se právě Chicago stalo dějištěm takového násilí, je nutné vrátit se o několik let zpět. Rok 1920 přinesl Spojeným státům zákaz výroby, prodeje a distribuce alkoholu. Prohibice, zakotvená v 18. dodatku Ústavy, měla být morální reformou, návratem k pořádku a střídmosti. Ve skutečnosti však otevřela dveře bezprecedentnímu rozmachu kriminality.
Alkohol nezmizel. Naopak, stal se vysoce výnosnou komoditou. Předválečné gangy, které se dříve věnovaly hazardu, prostituci či vydírání, se rychle přeorientovaly na pašování lihovin. Prohibice přinesla nejen obrovské zisky, ale i nebývalou míru násilí. Boj o teritorium, trasy a odběratele se proměnil v otevřenou válku.
Chicago, průmyslové město s více než třemi miliony obyvatel, ideálně položené na dopravních tepnách mezi Kanadou a americkým vnitrozemím, se stalo epicentrem tohoto konfliktu.
Dva světy, dva gangy
Na konci dvacátých let dominovaly chicagskému podsvětí dvě organizace. Chicago Outfit, původně vedený Johnnym Torriem a později Alem Caponem, představoval moderní, hierarchicky řízený kriminální podnik. Capone byl pragmatik, manažer zločinu, který dokázal kombinovat brutální násilí s korupcí a mediální sebeprezentací.
Na opačné straně stál North Side Gang, vedený Georgem „Bugs“ Moranem. Šlo o tradičnější organizaci, složenou převážně z Irů a Němců, která odmítala ustoupit sicilské mafii. Moran byl impulzivní, výbušný a osobní. Nenáviděl Caponeho nejen jako soupeře, ale jako symbol změny, která ho připravovala o moc.
Vzájemná rivalita byla krvavá a dlouhodobá. Atentáty, přestřelky, únosy zásilek alkoholu, to vše se stalo součástí každodenní reality. Každý další útok posouval hranici toho, co bylo ještě „přijatelné“.
Plán, který měl rozhodnout
Na začátku února 1929 bylo zřejmé, že konflikt směřuje k vyvrcholení. Capone měl dost Moranova odporu, Moran ztrácel území i vliv. Plán byl jednoduchý: Odstranit hlavu North Side Gangu jednou provždy. Osud však zasáhl jinak.
Ráno 14. února se v garáži na North Clark Street sešlo sedm mužů. Čekali na dodávku alkoholu nebo, jak naznačují jiné výklady, na samotného Morana, aby řešili kritickou situaci gangu. Krátce po půl jedenácté přijelo před budovu policejní auto. Dva muži v uniformách, dva v civilu. Dokonalá kamufláž.
Moran, který se blížil ke garáži, vozidlo zahlédl. Domníval se, že probíhá razie, a instinktivně se stáhl. Tím si nevědomky zachránil život. Uvnitř garáže proběhla vražda s vojenskou precizností. Oběti byly seřazeny ke zdi, jako při rutinní kontrole. Pak zazněly samopaly Thompson. Zbraň, která se stala ikonou gangsterské éry. Sedmdesát výstřelů během několika vteřin. Žádný chaos, žádná panika. Pouze efektivita.
Zvláštní krutost celé akce spočívala v jejím „divadle“. Útočníci odešli tak, aby to vypadalo, že policie odvádí zatčené. Svědci tak zprvu skutečně věřili, že šlo o oficiální zásah. Teprve po příjezdu skutečné policie se ukázala realita: Šest mrtvých těl, sedmý muž umírající na zemi, a pes, který svým štěkotem upozornil okolí, že se uvnitř stalo něco strašného.
Vyšetřování bez viníka
Masakr okamžitě otřásl veřejností. Noviny prodávaly miliony výtisků, fotografie z místa činu obletěly svět. Poprvé se gangsterské násilí neodehrávalo v temné uličce, ale za bílého dne, s demonstrativní arogancí.
Vyšetřování bylo rozsáhlé, ale roztříštěné. Městská policie, státní zástupci i federální úřady postupovaly paralelně, často nekoordinovaně. Přesto přinesl případ důležitou novinku: Systematické využití balistické expertizy. Právě masakr na svatého Valentýna se stal milníkem moderní kriminalistiky.
Přes veškerou snahu však zůstala spravedlnost bezzubá. Al Capone měl alibi, svědci mlčeli, podezřelí mizeli nebo umírali. Oficiální závěr zněl lakonicky: „Pachatelé neznámí.“
Důsledky, které přesáhly Chicago
Masakr se stal symbolem selhání prohibice. Veřejnost si stále více uvědomovala, že stát svou regulací nevymýtil alkohol, ale vytvořil monstrum, které přerostlo jeho schopnost kontroly. Násilí gangů, zosobněné právě valentýnským masakrem, výrazně přispělo k postupnému obratu nálad ve společnosti.
Zároveň šlo o impulz k debatám o regulaci zbraní. Samopal Thompson, „psací stroj Chicaga“, se stal symbolem nekontrolované brutality. Právě zkušenosti z konce dvacátých let vedly k přijetí zákona National Firearms Act z roku 1934, který poprvé výrazně omezil civilní držení automatických zbraní.
Pro samotné aktéry měl masakr osudové následky. Moranův gang se během několika let rozpadl, Moran sám skončil zapomenutý a chudý. Capone sice krátkodobě zvítězil, ale jeho sláva přitáhla pozornost federálních úřadů. V roce 1931 byl odsouzen, nikoli za vraždy, ale za daňové úniky.
Garáž na North Clark Street už dnes neexistuje. Zůstala legenda, knihy, filmy a symbol. Masakr na svatého Valentýna se stal mýtem a zároveň varováním. Připomínkou toho, kam může vést kombinace morálního idealismu, ekonomického zájmu a státní slabosti.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
