Jerome Powell se tentokrát nachází v opravdu nezáviděníhodné pozici, neboť je pod trvalým mediálním tlakem ze strany Bílého domu, aby snížil úrokové sazby, přičemž makroekonomická situace v USA není jednoduše čitelná.
Kromě toho však ve výboru, jenž v USA rozhoduje o měnové politice (FOMC), začíná expandovat opoziční hnutí, které argumentuje tím, že vyšší celní sazby budou mít jen jednorázový dopad na inflaci, přičemž střednědobě jde fakticky o restrikci. Přednést za této situace projev, jenž zásadně nasměruje měnovou politiku Fedu pro nejbližší období, bude chtít velkou odvahu a rétorický um.
Asi nejjednodušší by pro Powella mohlo být držet stávající linii a s odkazem na poslední inflační data a maloobchodní tržby se snažit trhu vysvětlit, že nic není rozhodnuto. Respektive, že to budou teprve příští data z trhu práce (payrolls), jež rozhodnou o tom, zda Fed sníží již v září sazby. Tato komunikační strategie má ovšem dvě slabá místa.
Za prvé hrozí, že Powell dostane další slovní nakládačku od prezidenta Trumpa (za svoji „pomalost“, pozn. aut.) a jednak by to znamenalo vymezit se proti trhu. Ten totiž navzdory inflačně a konjunkturálně nejednoznačným číslům vcelku přesvědčivě sází na to, že Fed sundá v polovině září sazby o 25 bazických bodů.
Alternativně pak Powell může jít trhu i prezidentovi naproti tím, že přizná, že se situace na americkém trhu práce opravdu zhoršila, čímž by otevřel cestu k brzkému uvolnění měnové politiky. Lidsky a z pohledu kredibility centrálního bankéře předvést takovou holubičí otočku nebude vůbec jednoduché.
Ještě před necelými třemi týdny totiž Powell tvrdil, že je zapotřebí mírná restrikce, neboť situace na trhu práce je (stále) solidní a Fed stále musí vyčkat na to, jak se v inflaci projeví vyšší celní sazby. Šéf americké centrální banky to tedy rozhodně nemá a nebude mít jednoduché. To ale neměl nikdy. V pátek odpoledne uslyšíme, jak z toho Jerome Powell vybruslí.
Autor je analytik ČSOB
(Redakčně upraveno)
