V září jste otevřeli nové centrum v Praze Modřanech, nový domov se zvláštním režimem. Proč jste se pustili do dalšího projektu?
Reagujeme tak na rostoucí zájem o naše služby. Jen letos otevřeme dvě nová zařízení v Praze, čímž se do konce roku zařadíme mezi přední poskytovatele tohoto druhu péče v Praze. Navazujeme na dosavadní renomé a úspěchy našeho ústavu v péči o seniory, zejména nemocné Alzheimerovou chorobou a dalšími typy demencí.
Výkony zdravotní péče jsou dnes hrazeny tzv. úhradovou vyhláškou. To ale neplatí pro sociální péči. Alzheimerova choroba je typická právě prolnutím zdravotní a sociální péče. Roste vám papírování a byrokracie?
V současné době probíhá v pobytových zařízeních sociálních služeb úhrada ze tří směrů. Za prvé je to z příspěvku na péči klienta, za druhé od zdravotních pojišťoven v rámci úhrady za každý jednotlivý provedený výkon a třetí část doplácí klient, nebo jeho rodina. Máte pravdu, že zejména s evidencí a vyúčtováním zdravotní péče souvisí poměrně velká administrativní zátěž na straně zdravotnického personálu.
Již delší dobu se hovoří o možnosti sjednotit platbu v pobytových zařízeních sociálních služeb do jedné úhrady za den poskytované péče.
Samozřejmě by bylo nutné diferencovat platby i podle závažnosti onemocnění klienta, jeho diagnóz a z toho vyplývající zdravotní a sociální péče. Ale rozhodně jsem přesvědčen, že tento způsob by významně zjednodušil a zvýhodnil celý systém pro stát, poskytovatele, ale i klienty. Jen například zdravotní sestry by podle některých propočtů získaly na péči o pacienty až o čtvrtinu času více. A to je to nejdůležitější.
Solidární systémy jsou různými stranami jedné mince. Jeden pacient přeci znamená jednu sociální událost. Je žádoucí mít několik procesů, přerozdělovat dávky a musí pacient i jeho potřeby vytrpět tolik posuzování?
Zejména proces přiznávání příspěvků na péči je nesmírně komplikovaný, zdlouhavý a významně administrativně zatěžuje státní správu, která si zoufá na přetíženost a nedostatek kvalifikovaného personálu. Jedna platba za lůžkoden v pobytových zařízeních sociální péče by byla významným prvním krokem reformy dlouhodobé péče v České republice. Legislativně to není složitý úkol, je však k tomu potřeba najít konsenzus ve vládě, mezi jednotlivými resorty a najít podporu v parlamentu pro změnu příslušných zákonů. Věřím, že se změna podaří současné vládě realizovat.
Cítíte, že by v poslední době sílil tlak na efektivitu veřejných systémů z hlediska dlouhodobých demografických změn?
Tlak přichází ze stran zdravotních pojišťoven a je to tak dobře. Z hlediska sociální péče je to slabší. Neexistuje žádný systém hodnocení či srovnání kvality v jednotlivých zařízeních, ani žádný způsob, jak kvalitnější zařízení lépe ohodnotit. Velmi obtížný přístup nových poskytovatelů do již dlouhé roky zavedených krajských sítí nahrává spíše pasivitě a neefektivitě veřejných poskytovatelů. I proto se soukromí poskytovatelé, jako jsme my, snaží systematicky nabízet nové a kvalitnější služby. Pluralita mezi veřejnými a soukromými poskytovateli musí být v oblasti sociálních služeb konečně více vnímána.
České ekonomice se daří. Přesto se s periodicitou vrací evergreen dofinancování sociálních služeb. Prostředky z nich však jdou pouze do některých zařízení. Nepřipadne mi to jako systémové řešení.
To jsem již naznačoval v předchozí odpovědi. U zdravotnického zařízení je fakticky jedno, kdo je jeho vlastníkem – zda je to stát, kraj, město, soukromá osoba, nebo třeba nadace či církev. Všude máte jako občan nárok čerpat zdravotní službu určité kvality a rozsahu a jako poskytovatel máte možnost od pojišťovny získat srovnatelnou úhradu.
Při poskytování sociálních služeb tomu doposud, bohužel, tak není, část zařízení dofinancovává své hospodaření z veřejných dotací, a tím na ně není kladen takový tlak na kvalitu a efektivitu. To by se mělo změnit. Systém financování sociálních služeb by měl být, podobně jako je tomu ve zdravotnictví, jednotný pro všechny poskytovatele, bez ohledu na jejich vlastníka či zřizovatele.
