Tato vlastnická práva se vztahují i na ruskou centrální banku, která ruský majetek u Euroclearu právně drží. Takový majetek lze i podle práva EU sice zmrazit, což se právě děje, ale nemůže být jen tak zkonfiskován. Aby mohl být zkonfiskován, muselo by z evropské strany dojít k vyhlášení války Rusku.
A protože nejlepší obranou je útok, ruská centrální banka už koná. U moskevského arbitrážního soudu od minulého týdne žádá, aby jí Euroclear vrátil bezmála 230 miliard dolarů. Euroclear sice nespadá do jurisdikce daného moskevského soudu, ale případ může doputovat před evropské arbitrážní soudy, které už se řídí právem EU. A existují právní precedenty.
Například roku 2023 vyhrál ukrajinský státní plynárenský podnik Naftogaz arbitráž u soudu v nizozemském Haagu. Verdikt mu přisoudil pět miliard dolarů jako odškodné za zabavený majetek, který ruská strana uchvátila během své anexe Krymu roku 2014. O pět let dříve, roku 2018, Naftogaz získal v arbitráži s ruským plynárenským kolosem Gazprom, celkem 2,1 miliardy dolaru.
Nyní to tedy může být naopak ruská strana, konkrétně ruská centrální banka, jež odejde od některého z arbitrážních soudů v EU jako vítězná. A platit by musela primárně Belgie, jakožto domovina Euroclearu.
U Euroclearu má nyní Rusko majetek za zhruba 206 miliard dolarů v podobě hotovostní a nějakých necelých 11 miliard dolarů v podobě cenných papírů, zejména dluhopisů. Ty dojdou do splatnosti v příštím a přespříštím roce. Úroky z tohoto ruského majetku – jde o přibližně tři miliardy dolarů ročně – se konfiskují už nyní, jakožto daň z úroku. Pomáhají financovat Ukrajinu.
Něco jiného je však zkonfiskovat samotnou jistinu. Na tu již daň z úrokových plateb uplatnit nelze. V Bruselu proto členské země EU budou v těchto dnech diskutovat, jak se ruského majetku zmocnit, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“, tedy aby papírově zůstal nedotčen.
Evropská komise navrhuje následující postup. Evropská unie vydá dluhopisy s nulovým kuponem, tedy fakticky bezúročné dluhopisy. Členské země EU se za tyto dluhopisy zaručí, což z daných dluhopisů z účetního hlediska učiní fakticky ekvivalent hotovosti.
Euroclear je oprávněn ve svém účetnictví nahradit hotovost dluhopisy vysoké kvality. Jejich vysokou kvalitu garantuje zmíněné zaručení se v podání členských států EU.
Z účetního hlediska je jedno, zda Euroclear disponuje ruským majetkem v podobě hotovosti, nebo dluhopisů vysoké kvality. Rusko by tedy nadále mělo u Euroclearu uloženo svůj majetek, akorát tedy již ne v podobě hotovosti, leč dluhopisů vydaných EU.
Tím pádem dochází k uvolnění hotovosti, aniž by byl fakticky ruský majetek konfiskován. Papírově Rusko stále svůj majetek u Euroclearu bude držet. Jen tedy ne v podobě hotovosti, ale v podobě jejího účetně plnohodnotného ekvivalentu – dluhopisů vysoké kvality.
Uvolněná hotovost tím pádem může putovat na účty Ukrajiny, jako takzvaná reparační půjčka. Přitom tato půjčka neustavuje z hlediska Ukrajiny a jejích veřejných financí nový dluh. Protože dané peníze účetně stále drží Rusko, v podobě dluhopisů EU, které je přece – opět účetně – Ukrajině neposkytlo. Takže ani nevznikl žádný dluh na straně Kyjeva.
Dané dluhopisy EU nejen, že mají nulový kupon, takže jsou bezúročné, ale současně nemají nikdy dojít do splatnosti. Představují jakýsi věčný papírový slib Rusku, že jeho pohledávky budou splaceny. Ty dluhopisy mohou být zpeněženy, přeměněny v hotovost, pouze pokud Rusko zaplatí Ukrajině válečné reparace.
To se s největší pravděpodobností nikdy nestane, pokud Rusko válku vojensky neprohraje. Odtud ostatně celý název této historicky bezprecedentní operace – reparační půjčka. Idea je taková, že tato půjčka může být splacena jedině z válečných reparací Ruska Ukrajině. Ale protože na ně nejspíše nikdy nedojde, stává se půjčka Ukrajině fakticky nevratným transferem. V podstatě darem.
Problém s touto operací nastane tehdy, pokud arbitrážní soud rozhodne ve prospěch Ruska nebo pokud vyprchají sankce, které ruský majetek u Euroclearu zmrazují. Rusko totiž, jak víme, nadále zůstává držitelem majetku u Euroclearu, zkonfiskován mu nebyl, a okamžitě by požadovalo jeho vyplacení – a v hotovosti.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
