Letos Němci očekávají deficit kolem 218 miliard eur, což by v českých poměrech značilo nějakých 350 miliard korun. Tato částka se zdá být docela blízko všeobecně očekávané letošní české realitě. Celkově tedy vlády v obou zemích vytvoří letos „sekyru“ zhruba podobnou, ale v příštím roce chce být německá vláda oproti té české úspornější.
V dalších třech letech už Scholz plánuje jen zcela mikroskopické deficity kolem deseti miliard eur nebo méně. O záměrech české vlády toho v tomto směru moc nevíme – tedy kromě dosti horentních záporných sum, pro které si na několik dalších let udělala prostor vládní koalice kontroverzní novelou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti letos v dubnu.
Absence jasného koncepčního výhledu (který samozřejmě musí vyjít z nějakých předpokladů, ale to je úděl každé prognózy) ohledně českých státních rozpočtů v dalších letech je docela problém. Pokud totiž vláda bude i nadále přicházet s nápady, jak prohlubovat deficity (viz dramatické snížení inkasa daně z příjmů a dodatečné příspěvky důchodcům), aniž by jasně, důkladně a věrohodně ukázala, jak hodlá tyto deficity v dalších letech vykrýt, a navíc ještě řešit dlouhodobě neudržitelné směřování českých veřejných financí (zejména v důsledku stárnutí populace), může Česko o svou dosavadní pověst důvěryhodného dlužníka snadno přijít. A to bez ohledu na jeho doposud relativně nízkou úroveň zadlužení.
Co by následovalo? Odchod zahraničních investorů, pokles cen českých státních dluhopisů, zdražení dluhové služby, oslabení koruny, vyšší inflační tlaky, přísnější měnová politika, pomalejší růst ekonomiky.
Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
(Redakčně upraveno)
