Skončil srpen, čas prázdnin. A také dovolených, chtělo by se dodat. Jenže právě tento dodatek pro české zaměstnance zrovna neplatí. Ne snad proto, že by si dovolenou přesunovali na zimu, ale nepřehlédnutelným trendem se stává, že většina českých zaměstnanců si dovolenou v průběhu roku ani nestačí vybrat, protože si volno dopřávají hlavně formou protažených víkendů či státních svátků, a když už se z práce „utrhnou“, tak v létě většinou pouze na týden. Stávají se z nás dovolenkoví asketové.
A přitom jsme se léta posmívali Japoncům, kteří mají ze zákona zajištěnou dvoutýdenní dovolenou, ale ani tu si nevyberou. Prý ze zdvořilosti, nebo proto, aby si šéf nevšiml, že jsou postradatelní. Pragmatičtí Češi dlouho vyznávali zásadu, že správná dovolená má trvat tak dlouho, aby vedoucí viděl, jak mu chybíme, ale zase ne tak dlouho, aby pochopil, že se bez nás obejde.
Podle statistik se v posledních letech tato doba rovná jednomu týdnu, protože právě tak dlouhá je dovolená, kterou si berou tři čtvrtiny Čechů. Na druhou stranu je nutné uvést, že mírně roste i počet Čechů, kteří si naráz berou nejméně tři týdny volna.
- Podle odborníků je dvoutýdenní dovolená minimální dobou na to, abyste zregenerovali a vyčistil si hlavu od pracovních záležitostí.
- Termín dovolené určuje zaměstnavatel, proto se vyplatí dovolenou plánovat a žádat o ni s co největším předstihem.
- Dovolenou nevybranou v kalendářním roce musí zaměstnavatel pracovníkovi poskytnout nejpozději v dalším roce, případně proplatit.
- Pokud zaměstnavatel zruší již schválenou dovolenou, hradí vzniklé náklady.
Klasický český letní model vypadá tak, že si nastavíme červencové svátky a týden si vyšetříme na srpen. Přitom odborníci jednoznačně doporučují, že aby se zaměstnanec zregeneroval a vyčistil si hlavu od pracovních záležitostí, musí si dopřát nejméně dvoutýdenní, ale spíše třítýdenní volno. Teprve po 14 dnech přestaneme myslet na pracovní povinnosti, zpomalíme a vypneme. Podle jiné psychologické teorie zase přípravy na dovolenou třikrát ročně způsobí tak velký stres, že dokonale neutralizují jakékoliv blahodárné účinky volna.
Pro dovolenou je ideální pochopitelně léto. Pokud tuto možnost z jakýchkoli příčin nevyužijeme, z léta se stane podzim, pořádný odpočinek žádný a energie do práce se dál nedostává. Proč to děláme? Podle personalistů především zkušení zaměstnanci nelibě nesou, když mají pracovní kolektiv opustit na delší dobu. Nemají strach z toho, že vypadnou z pracovního procesu, spíš se mohou dostat pod tlak týmu, když si vezmou dlouhou dovolenou. Udělají zkrátka něco výjimečného, co jim ostatní mohou časem vyčítat.
Přitom za hranicemi není nic divného na dovolené třítýdenní i delší. A řada domácích firem se chlubí tím, že dává zaměstnancům jako benefit jeden týden dovolené navíc. Ale některé jim nedovolí volno vůbec vyčerpat. To je vedle nechuti zaměstnanců další důvod toho, proč si stále více dovolenou nevybíráme či drobíme. A jak to vlastně je s vybíráním dovolené?
Zaměstnavatel musí umožnit zaměstnanci vyčerpat dovolenou v tom roce, ve kterém mu na ni vznikl nárok. Když se to nepodaří, zaměstnanec o volné dny nepřijde a šéf mu je musí umožnit vyčerpat nejpozději do konce následujícího roku. Pokud neurčí čerpání do konce června toho roku, může si je stanovit sám zaměstnanec a zaměstnavatel se tomu musí podřídit. To znamená, že zaměstnanec oznámí zaměstnavateli písemně alespoň dva týdny předem, kdy si dovolenou bere, a nadřízený to musí akceptovat. Kdyby i zde nastal nějaký problém a pracovník by si nesměl volno vzít, měl by se obrátit na inspektorát práce.
Je rovněž možné se domluvit, že zaměstnavatel nevybranou dovolenou proplatí, i když k tomu projevují firmy stále menší ochotu. Jenže zaměstnanec si sice polepší finančně, ale neodpočine si, což je podstatou dovolené.
Dovolenou se vyplatí plánovat, tedy nahlásit zaměstnavateli co nejdříve. V mnoha firmách už v závěru roku vyhlašují závazný termín celozávodní dovolené nebo vytvářejí plán dovolených pro příští rok, který slouží k vytvoření režimu, v němž se klíčoví pracovníci na dovolené vystřídají. Kdo improvizuje, může se mu stát, že se svojí žádankou o volné dny bude mít smůlu. Je důležité si uvědomit, že řádnou dovolenou (tedy nikoli případ popsaný při nevybrání dovolené) si pracovníci neurčují sami. Zákoník práce jednoznačně říká, že dovolenou plánuje zaměstnavatel. Ten ji tedy logicky také zaměstnanci povoluje. Nestačí proto si termín dovolené však nahlásit do plánu, závazný je teprve písemné schválení od šéfa.
Mimochodem, s tím souvisí i jedna perlička, která je mezi zaměstnanci prakticky neznámá. Stane se, že máze písemně schválenou dovolenou, zaplatíte si zájezd, ale několik dní před odjezdem vám šéf sdělí, že se kvůli neočekávaným událostem vaše dovolená ruší a máte smůlu. Je to pravda, smůlu máte, protože dovolenou vám zaměstnavatel zrušit může, ale na druhou stranu je jeho povinností vám nahradit vzniklé náklady, tedy včetně úhrady už zaplacené dovolené.
Kdo se tedy řadí mezi asketické Čechy, měl by se zamyslet na tím, jak vypadala jeho letošní dovolená. Zda jste s mobilem v ruce a potřebou vyřizovat firemní maily odjel na týden na chalupu natírat plot, nebo zda si dopřál tři týdny ve Středomoří. A kdo letošní prázdniny prožil zase v poklusu, měl by se rychle zamyslet nad tvrzením, že i babí léto má hodně do sebe.
Končí srpen, čas prázdnin. A končí také náš letní seriál poraden na stránkách portálu Finančního a ekonomického institutu, který jsme věnovali právě tématu dovolených.
